Vanessa - Antidotum

Tenhle dekadentní výlet s Vanessou si ovšem zapamatujete. "Antidotum" se bezpochyby na nějaký čas stane vaší drogou, kterou si budete aplikovat po mnoho dní, dokud z vás nevyždímá poslední kousky optimismu a radosti. Pro slabší povahy může mít dokonce vážné dlouhodobé následky v podobě hlubokého znechucení světem okolo. Pro ostatní však Vanessa nabídla brutální očistec, ze kterého vyjdete silnější než kdy dřív a hlavně obohaceni o hudební zážitek, který nemá na tuzemské scéně konkurenci.

"Antidotum", jakožto druhé album po comebacku, samozřejmě nemůže tolik překvapit jako předchozí návratová "Ave Agony", která vzbudila svými texty i hudbou nevšední ohlas. V tomto smyslu aktuální nahrávka postrádá jistý moment překvapení. V ostatních bodech souboje však vítězí recenzovaná novinka. Texty Sammira Hausera jsou ještě vypilovanější a mířené přímo na současné problémy. Nejsou tolik obaleny metaforami, ale ukazují na konkrétní neduhy společnosti. Jako by se nitro Vanessy nyní rozevřelo ještě šířeji, než kdy dřív. Tuto skutečnost nelze přijmou jinak než s povděkem, protože myšlenka, kterou tato tvrdě-elektronická parta hlásá již od raných devadesátých let, se dotýká každého z nás a ukazuje odvrácenou tvář našeho konzumního života.

Hudebně se tentokrát striktně všechna odpovědnost přenesla na bedra Moimira Papalescu, na rozdíl od minulé řadovky, kde s Papalescem tvořil i Dan Rodný. Díky tomu "Antidotum" působí konzistentněji, monolitičtěji a autorský monopol je na desce silně znát. Producentsky se na nahrávce vyřádil slovutný John Fryer, který si kdysi pohrál s hudebními díly Nine Inch Nails, Swans nebo Depeche Mode a odvedl také výbornou práci.

Největším (anti)hitem na nahrávce je pak suverénně úvodní dvojice "Dobře organizovaná tlupa" a "Smutný pán", které se obě dočkaly i remixových verzí ve formě bonusů na konci stopáže. Obě se pyšní brutální melodikou a propracovaným aranžmá (u první jmenované vám dokonce zahrají na elektrickou brusku), ale i skvělými údernými texty. Industriální EBM peklo hrozí i skrz další skladbu "Ragnarok," kde jsme označováni mimo jiné za "zrůdy lynčovaný časem". "Antidotum" nabídne i podivnou psychedelickou polobáseň "Véna s kudlou": "Já jsem Véna s kudlou, pravačkou mám ztuhlou, děvky křičí orgánem, orgán kvičí sopránem, když krvácí nad ránem...".

Vanessa se s tím zkrátka nemaže a nabízí naprosto odlišnou alternativu okolního hudebního světa (alespoň toho tuzemského). Písně nejsou prvoplánově skandální nebo zbytečně vulgární. Mají myšlenku, i když mnohdy značně zvrácenou a děsivou, ovšem nenabízí, na rozdíl od jiných, pouze prázdné fráze. "Antidotum" je možná nejvyspělejší nahrávkou skupiny a těžko ji bude v budoucnu překonávat. Ale to předbíhám. Nyní se můžeme znovu ponořit do zvráceného světa Vanessy, který ve skutečnosti není až tak fantaskní, jak by se mohl zprvu zdát.