Phil Collins - No Jacket Required

Českoslovenští sportovci dostali od totalitní vlády zákaz zúčastnit se letních olympijských her v Los Angeles. Někdy v té době začal Phil Collins pracovat na svém třetím řadovém sólovém albu a těmito myšlenkami si pravděpodobně vůbec nenechal mást hlavu.

Jednoho krásného dne se společně se zpěvákem Led Zeppelin Robertem Plantem vydal na večeři do chicagské restaurace The Pump Room. Vrchní jej odmítl obsloužit s námitkou, že nemá to správné oblečení, které je v restauraci vyžadováno. Plant dress codem prošel a Phil Collins mohl vzteky zešílet. Svoji příhodu pak vyprávěl, kde mohl, v různých talk show i v rozhovorech do časopisů, až mu přišla ze strany restaurace omluva, že až přijde příště, může mít na sobě klidně pytel od brambor. Všechno zlé je však pro něco dobré a název nahrávky byl v tu ránu na světě.

Náladou je "No Jacket Required" zcela odlišnou deskou než předchozí recenzované "Both Sides". Je plná nabušených rytmických písní, překypující hity a komerčními trefami do černého. Z desky byly vybrány čtyři singly a hned dva z nich, "Sussudio" a "One More Night", opanovaly americkou hitparádu Billboard Hot 100.

Nahrávka byla kladně přijata i tehdejší kritikou a její velký úspěch završily tři ceny Grammy, včetně té za Album roku. Co na tom, že názory se v pozdějších časech začaly více různit. "Don't Lose My Number" i "Take Me Home" patří dodnes mezi fanoušky k velmi oblíbeným skladbám a druhá jmenovaná patřila i k pravidelným zavírákům koncertů na Collinsových turné.

Patrno je to i z bonusového druhého disku, který (jak je tomu již dobrým zvykem) v recenzentově uchu povyšuje studiové nahrávky ještě o stupeň či dva nahoru. Svojí energií, fantastickou zpětnou vazbou od publika, prodlouženými verzemi, které nenudí, naopak byste si častěji přáli, aby trvaly ještě déle. Všeho je chirurgicky přesné množství, ani jeden úhoz do bubnu navíc, ani jedno brnknutí na kytaru míň. Zde potěší jako bonbonek přidaná verze hitu "Easy Lover" a otazník znovu vyvolají pouze demoverze skladeb, které jsou zpívané svahilsky. Na přehrávačích však není absolutní problém je přeskočit.

Deska zanechala také stopy ve filmech a seriálech "Miami Vice", "Gold Case" i "Playing For Keeps" a zřejmě i tento fakt zapříčinil, že se jí prodalo celosvětově přes pětadvacet milionů kusů. Podíleli se na ní formou backvokálů i Peter Gabriel, Sting a Helen Terry. Následující turné tak nemohlo být znovu jiné než velmi úspěšné. Jeho součástí bylo i vystoupení na koncertu Live Aid v Londýně a Philadelphii, které oba Collins zvládl díky bleskovému přesunu speciálem Concord.

Jestliže studiové album se dá ohodnotit minimálně známkou sedm (trošku zbytečná závěrečná skladba "We Said Hello Good Bye" a přece jenom malinko slabší "Doesn't Anybody Stay Together Anymore" a "Inside Out"), převážně live bonusové CD celkové hodnocení svou devítkou vytahuje na známku osm.