Ivan Moravec

Ivan Moravec (* 9. listopadu 1930 Praha – 27. července 2015 Praha) byl jednou z nejvýznamnějších osobností soudobé české hudební interpretace. Všeobecně byl považován za jednoho z největších pianistů dvacátého století, což dokládá i jeho zařazení do série Velcí klavíristé 20. století (Great Pianists of the 20th Century) vydavatelství Philips Classics. V médiích byl přezdíván „básníkem klavíru“ či „pianistou pianistů“.

Narodil se 7. listopadu 1930 v Praze. Otec byl právník a amatérský hudebník. Na klavír začal hrát v sedmi letech. Zpočátku jej přitahovala především opera a nahrávky legendárního tenoristy Enrica Carusa. V deseti letech ovšem utrpěl zranění krční páteře, což jeho hudební vývoj na chvíli přerušilo, ale rychle to dohnal.Paradoxně díky tomu objevil nutnost jiného přístupu ke klaviatuře a mohl si tak vybudovat vlastní techniku, založenou na užití celé váhy paže a koncentraci tónové tvořivosti pouze do konečků prstů.

Po studiích na Pražské konzervatoři a Akademii múzických uměnív Praze, ve třídě prof. Ilony Štěpánové-Kurzové, dcery Viléma Kurze, se záhy zařadil mezi nejvýznamnější talenty mezi mladými klavíristy. To ostatně rozpoznal i slavný Arturo Benedetti Michelangeli. Moravcova hra na něj udělala takový dojem, že jej italský mistr pozval na svůj festival v Arezzu (1957 až 1958). Jeho křišťálově čistá hra a smysl pro barevnost tónu silně ovlivnily Moravcův pianistický projev.

V padesátých letech byl sice doma uznáván jako velký talent nastupující pianistické generace, ale na západě se o něm prakticky nevědělo. Změna nastala, až když se do rukou amerických impresáriů dostala nahrávka jeho koncertu z Pražského jara 1962 se Zubinem Mehtou s provedením 4. klavírního koncertu Ludwiga van Beethovena. Kritikou byly dobře přijaty i Moravcovy koncerty v Londýně.

Nahrávka zapůsobila i na dirigenta Georga Szella, který jej přizval ke svému provedení Beethovenova klavírního koncertu. Koncert s Cleveland Symphony Orchestra znamenal jednoznačný úspěch a odstartoval umělcovu mezinárodní kariéru. Během ní navštívil prakticky všechna významná světová pódia, v roce 1964 debutoval v newyorské Carnegie Hall, byl zván jako sólista s předními světovými orchestry a dirigenty.

S velkým úspěchem hrál díla Mozartova, Beethovenova, Debussyho, Francka či Chopina, z českých autorů hrál často Janáčkovy skladby.

Ivan Moravec byl rovněž dlouholetým profesorem pražské Akademie múzických umění.Převzal styl výuky své učitelky Ilony Štěpánové-Kurzové. Mnoho z jeho žáků patří mezi české úspěšné pianisty (Boris Krajný, Václav Mácha, Jaroslava Pěchočová, Martin Hršel). Působil také na letních klavírních kurzech v Plzni a byl členem porot mnoha mezinárodních soutěží (Brusel, Vídeň aj.).

V posledních letech života kvůli zdravotním potížím omezoval svá vystoupení. Zemřel v Praze 27. července 2015 ve svých 84 letech. Nahrávky

Americká společnost „Conoisseur Society“ požádala mladého umělce o pořízení několika nahrávek, dnes již řazených mezi klasické (znovu byly vydány firmami Nonesuch a Supraphon). Samozřejmě natáčel i pro domácí Supraphon, stejně jako prestižní zahraniční labely (např. Dorian, Vox, Hänssler Classics). Většina z nich se pyšní tituly a oceněními nejvyššího řádu (MIDEM, Grand Prix du disque aj.). Byl nominován na americké ceny Grammy a „Player of the Year“. Obzvláště jsou ceněny jeho nahrávky Mozarta, Chopina a impresionistů (Claude Debussy, Maurice Ravel).

Prezident republiky Václav Havel mu udělil 28. října 2000 při příležitosti státního svátku Medaili Za zásluhy – státní vyznamenání za zásluhy o kulturu, Karlova univerzita ho v tomtéž roce vyznamenala prestižní mezinárodní Cenou Karla IV. a časopis Harmonie mu udělil v roce 2000 cenu za celoživotní interpretační přínos pro hudební kulturu. Na Mezinárodním hudebním veletrhu MIDEM obdržel prestižní Cannes Classical Awards 2002 za celoživotní umělecký přínos. V roce 2004 obdržel také cenu České hudební rady za celoživotní uměleckou práci a propagaci české hudby v zahraničí.