Betula Pendula
Rodilý Opavan a v Praze vystudovaný vysokoškolák Jan Šoltis se ve Valmezu octl díky své známosti s básnířkou Hanou Kocourkovou. A protože byl i schopný hudebník netrvalo dlouho a valmezké máničky ho mohly spatřit na postu baskytaristy tancovačkové kapely Tacet.
V roce 1985 však založil společně s klávesistou Vladimírem Kudělkou soubor Betula Pendula (latinský výraz pro břízu bělokorou), který měl být vyjádřením jeho snah o to dělat trochu jinou hudbu než s Tacetem. První sestava vypadala takto: Jan Šoltis (voc, acg, bg, tp, cit), Vladimír Kudělka (ks, voc), Dalibor Pyš (vln), František Nejedlý (g), Petr Schönweitz (ds -Šoltis ovšem někdy používal i automatického bubeníka), přičemž šestým nehrajícím členem byla Hana Kocourková, jejíž zhudebněné básně tvořily skoro tři čtvrtiny repertoáru. Šoltis a další tři hudebníci „betuly“ se zúčastnili ještě jeho dalšího projektu, který se jmenoval Minimální orchestr, a na kterém se podíleli i členové právě rozpadlého Slepého střeva. Jednalo se o provedení Šoltisovy dvacetiminutové minimalistické skladby. MO vydržel asi tři čtvrtě roku, zahrál si na prvním Rockfestu v roce 1986, ale poté ho jeho vedoucí rozpustil a začal se naplno věnovat Betule Pendule.
V tvorbě skupiny se mísily prvky folku, art rocku a minimalismu a i stavba jednotlivých skladeb se lišila od klasického klišé sloka - refrén - sloka - refrén. Zpěv se většinou objevoval pouze nad akustickou kytarou a poté následovaly dlouhé instrumentální pasáže, složené většinou z jednoho neustále se opakujícího motivu, v kterých už naplno zaznívaly i ostatní nástroje. Šoltis texty ale spíše deklamoval než zpíval, byla zde cítit určitá inspirace takovým tím "janotovským" vyprávěním.
Hudební publicista Vladimír Hanzel v Profilech Rockfestu (1988) představuje Betulu Pendulu jako protipól skupiny Z kopce: "…Proti hutnému, strhujícímu rhythm&bluesovému spodku Z kopce a Vášově procítěné bluesové kytaře zase stručné, odsekávající tóny trubky, převážně jemný, minimalistický pozvolna se měnící akustický doprovod, pouze v závěrech některých písní (´Tygr´) graduje v hřmotnější rockové finále. Na rozdíl od Vášovy generační, nesmlouvavě ostré výpovědi jsou tu mlhavé, introvertní, snové, jakoby odtažité texty Hany Kocourkové. Avšak podobně jako u koncertů Z kopce, kde vedle zjevné naléhavosti a prožitku pluje vzduchem jistý těžko definovatelný opar humoru a nadhledu, cítíme u Betuly přes zdánlivě chladné, téměř až strojové aranžmá, strohý vokální projev a éterické texty vespod ukryté nespoutané živly a kdesi hluboko vevnitř zakódovaný pohled člověka, žijícího právě teď a právě tady a současně jindy a jinde." zdroj: http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/kapely/2646-betula-pendula/
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.