Pleasure Forever

Trio Pleasure Forever (dříve známé jako Slaves) pocházelo ze San Franciska a patřilo do vlny inovátorských kapel, které kromě post punku zaloví občas v ještě starších inspiračních vodách. Tvoří jej zpěvák a pianista Andrew Rothbard, kytarista Joshua Hughes a bubeník Dave Clifford. PF vydali nejdříve dvoupísňový sedmipalcový singl, později pětipísňové EP, eponymní debutové album, ceněnou desku Alter a posmrtnou kompilaci coverů a nevydaných písní Bodies Need Rest. Vše, s výjimkou Bodies, která vyšla na Conspiracy, na vyhlášeném labelu Sub Pop.

Originální zvuk PF je postaven především na piánu. To rozehrává pestrou neexhibující hru, pro jejíž připodobnění nemusíme chodit daleko - rozšafně tancuje jásavými notami šanzonových valčíků filmové hudby Petra Hapky, několikrát (nejvýrazněji třeba v You and I Were Meant to Drown) topolovsky romantizuje jako na posledních deskách Psích vojáků, s dalších interpretů (alespoň těch, které znám a vyvstávají mi na mysli) slyším ve zvuku PF The Doors, neučesanost The Fall a v klidnějších polohách třeba domácí Janoty 1935. S oblibou si zašmátraní v hudbě záváté více či méně prachem - předválečných šanzónech či rocku ve všech jeho obdobích - vybírají si to nejlepší do svých vlastních novotvarů. Nápaditost je vlastní všem třem muzikantům - z omezeného zvuku svých nástrojů aranžují maximálně pestře, vše doplňují zdatným rytmickým cítěním, polohovými zvraty a živelným nasazením. Bubeník staví svojí hru často velmi jednoduše, ale intenzivně, kytarista si libuje jak v působivých minimalistických vyhrávkách, tak noiseovém burácení a nelze opomenout ani výrazný pronikavý vokál Andrewa Rothbarda .... .