A Saucerful of Secrets je rozpolcená nahrávka. Přechodová komora (a zdaleka ne poslední) mezi barrettovskou érou a audiovizuálním monstrem Pink Floyd 70. let. V době vzniku alba už stále hůře použitelný Syd Barrett nebyl členem kapely, dokonce ani nehrajícím autorem, jak bylo jeho další fungování v kapele nějaký čas zamýšleno. David Gilmour, původně angažovaný jako jeho koncertní suplent, se stal plnoprávným členem, ačkoli skladatelsky se zatím neměl čas projevit. Pink Floyd tak mohou začít znovu od nuly, ale stín epochálního alba The Piper at the Gates of Dawn nejde jen tak setřást a tím pádem Saucerful of Secrets tak trochu sedí na dvou židlích. Doznívá na něm Barrettův vliv, na druhé straně náhlá nutnost chopit se tvorby nového repertoáru postrčila zbývající členy k novým formálním výzkumům. Začíná několikaleté období hledání, experimentování a někdy i tápání.
V některých jednotlivostech je deska stejně fascinující jako prvotina, jindy působí trochu bezradně a jako celek především nevyrovnaně. Oba příspěvky Richarda Wrighta, jehož hlas je na albu slyšet nejčastěji (Remember a Day a See-Saw), si drží slušný standard a mají vyvinutý smysl pro melodickou vláčnost i šmouhovité imprese kláves. Výrazněji se ale předvedl Roger Waters, který má uměleckou taktovku z osiřelých členů už teď nejpevněji v rukou. V písni Let Ther Be More Light slyšíme jak pro staré Pink Floyd typické spacerockové tajemno, tak i pastelovými klávesami podkreslené... číst dále
A Saucerful of Secrets je rozpolcená nahrávka. Přechodová komora (a zdaleka ne poslední) mezi barrettovskou érou a audiovizuálním monstrem Pink Floyd 70. let. V době vzniku alba už stále hůře použitelný Syd Barrett nebyl členem kapely, dokonce ani nehrajícím autorem, jak bylo jeho další fungování v kapele nějaký čas zamýšleno. David Gilmour, původně angažovaný jako jeho koncertní suplent, se stal plnoprávným členem, ačkoli skladatelsky se zatím neměl čas projevit. Pink Floyd tak mohou začít znovu od nuly, ale stín epochálního alba The Piper at the Gates of Dawn nejde jen tak setřást a tím pádem Saucerful of Secrets tak trochu sedí na dvou židlích. Doznívá na něm Barrettův vliv, na druhé straně náhlá nutnost chopit se tvorby nového repertoáru postrčila zbývající členy k novým formálním výzkumům. Začíná několikaleté období hledání, experimentování a někdy i tápání.
V některých jednotlivostech je deska stejně fascinující jako prvotina, jindy působí trochu bezradně a jako celek především nevyrovnaně. Oba příspěvky Richarda Wrighta, jehož hlas je na albu slyšet nejčastěji (Remember a Day a See-Saw), si drží slušný standard a mají vyvinutý smysl pro melodickou vláčnost i šmouhovité imprese kláves. Výrazněji se ale předvedl Roger Waters, který má uměleckou taktovku z osiřelých členů už teď nejpevněji v rukou. V písni Let Ther Be More Light slyšíme jak pro staré Pink Floyd typické spacerockové tajemno, tak i pastelovými klávesami podkreslené klenuté vokály, které, mimo jiné i díky pěvecké účasti Davida Gilmoura, předznamenávají typický zvuk kapely v příští dekádě.
Set the Control for the Heart of the Moon s chladně pulzující basou a odtažitým, sotva slyšitelným zpěvem, je podstatně monotónnější, ale má úžasnou atmosféru tichého mezihvězdného blouznění. Corporal Clegg, třetí Watersova píseň, jí ale rázně přerušuje. Melodikou a burleskním vsuvkami až příliš připomíná Beatles a i když sama o sobě není špatným pokusem, chvílemi jako bychom poslouchali úplně jinou kapelu. Další ostrý střih představuje nejrozsáhlejší a zvukově nejexperimentálnější titulní skladba, na které se podíleli všichni čtyři aktuální členové. Tehdy odvážná, dnes už ale těžko skousnutelná instrumentální suita, chce být po většinu času jakýmsi soundtrackem k prapůvodnímu vesmírnému chaosu a nešetří vazbami, pazvuky i rozpitými klávesovými skvrnami.
Zařazení Barrettovy písně Jugband Blues, kterou i sám ještě nazpíval, je spíš poctou odcházejícímu géniovi, než přirozeným vyústěním desky a její nesoudržnost jen podtrhuje. Pink Floyd čekají nelehké roky navazování přetržené nitě, během kterých ale nasbírají spoustu cenných zkušeností, jejichž zúročení pak vyrazí dech celému světu. Saucerful of Secrets je první nedokonalou, ale právě proto stále přitažlivou zastávkou na této cestě.
82.32%
80.91%
26.02.2020 - 8:51 | vishnar
Druhé album kapely patří stále do Barrettovy éry. Najdeme zde naprosto odlišné písničky, které jako kdyby patřily na úplně jiné alba zcela jiných skupin. Album obsahuje jeden z klasických hitů (a zároveň je to asi moje nejoblíbenější skladba zde) Set the Controls for the Heart of the Sun. Přiznám se, že s nejdelší titulní A Saucerful of Secrets mám vždy problém a do teď mě neoslovila. A je zajímavé, že vždycky když začíná Let There Be More Light, tak slyším ústřední melodii z Dooma.
31.12.2016 - 18:14 | Yack1
Pro mne melodičtější a tudíž stravitelnější než debut. Na nejlepších skladbách (dle mne) 2. Remember Day a 3.Set The Controls je již to, co na pozdější tvorbě mám rád. Napětí, harmonické plochy, vyklidněný zpěv, v pozadí preludující varhany, které se postupně dostávají do popředí a zase ustupují. Není to ještě stále ta "bomba"poloviny sedmdesátek, ale už se to blíží....