Neil Young - Ragged Glory
Tracklist
- "Country Home" – 7:05
- "White Line" – 2:57
- "F*!#in' Up" [11] – 5:54
- "Over and Over" – 8:28
- "Love to Burn" – 10:00
- "Farmer John" (Don Harris, Dewey Terry) – 4:14
- "Mansion on the Hill" – 4:48
- "Days That Used to Be" – 3:42
- "Love and Only Love" – 10:18
- "Mother Earth (Natural Anthem)" – 5:11
Průměr hodnocení
Poslední hodnocení
řadové album
1990
další alba
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
03.04.2021 - 9:32 | Meca76
Ragged Glory dosahuje svoj vrchol v pľuzgierovitom a vrcholne žalostnom „Fuckin 'Up“ so svojim trhacím riffom a vŕzgajúcimi gitarovými elektródami na čele a Neil je vo svojom obvyklom mikrotónom dobrodružnom vokálnom štýle, a narieka, čo určite je univerzálny nárek.
04.04.2012 - 19:29 | Rey
Ano, přiznávám se. Jsem jeho oddaným fanouškem NY už řadu let poté, co jsem ho s Crazy Horse shlédl v době jejich nejvyšší formy v r.1998 v Berlíně. Byla z toho láska na celý život a cesta domů po tehdy ještě hrbaté panelové dálnici z Berlína do Prahy v pěti lidech v malém Renaultu Alpine byla vlastně cesta rájem, vyplněná několikahodinovou zcela nekritickou obdivnou diskusí na téma co jsme to vlastně právě zažili... Poté jsem ho vždy s odstupem asi pěti let viděl v Německu ještě 2x a vždy se jednalo o dokonalý zážitek. To se u nás proboha nenajde alespoň jeden jediný promotér, který všem hudebním fanouškům v ČR splní sen vidět Neila Younga? Nebo jsme opravdu natolik nekulturním národem, že nám postačí ubohé televizní estrády s ušmudlanými domestikovanými pidihvězdičkami neschopnými se trefit do playbacku, které si o sobě myslí, že jsou tím pravým národním pokladem?
Ale zpět k Ragged Glory. Je to fenomenální placka s rockovým nářezem a hymnickými songy odřenými až na kost. Je v nich vše: duše, láska, vztek, pokora, ďábel vyvolávaný i zatracovaný, široký obzor i úzká soutěska, která je zkratkou až do samotného pekla - nebo že by nakonec přece jen vedla do nebe? Nelze vyzvednout jeden či dva tracky nad ostatních 8. Album drží pohromadě jako celek a kdykoliv si ho pustím, mám dojem, že se řítím po Route 66 napříč Amerikou. Kdybych měl z přinucení nějakým hudebním analfabetem zvolit jednu jedinou placku do auta, nebo čistě jen pro zvednutí nálady, vždy to bude jen a jen Ragged Glory a kdybych měl volit dvě, pak k Ragged Glory přihodím Exile On Main Street od Rolling Stones. Vlastně to není náhoda obě jsou totiž čirou esencí základních kamenů, ze kterých je vystavena celá rocková hudba s americkými kořeny, až na několik čestných výjimek nesešněrovaná evropským, možná trochu úzkoprsým, hudebním myšlením svádějícím ke koncepčnosti a itelektuálnímu klientelismu. Nevím, čím to je - že by tím širokým obzorem, rozlohou, přístupem k životu a životní zkušeností v zemi za pověstnou louží?
A nakonec ještě takové malé upozornění: Ragged Glory i Exile... vyvolávají těžkou závislost a při jejich poslechu je potřeba točit volume stála doprava. Tak potěšte sebe i sousedy široko daleko, otočte volume doprava a poslouchejte...