Aimee Mann vždy patřila k těm intelektuálnějším písničkářkám, které cílí spíš na náročnější publikum a vyžadují od něj větší míru soustředěnosti. V roce 1999 se do její tvorby zahleděl třeba tehdy začínající režisér Paul Thomas Anderson a právě jejími písněmi se inspiroval k napsání svého možná nejkultovnějšího snímku "Magnolia".
Její profesorský přístup se dokonale propojil s písničkářským umem a hlubokým citem až na předchozí studiovce "Mental Illness" z roku 2017. Na ní se s lehkostí prodírala tématem lidských podivností a slabostí (alkoholismu, depresí a podobně) a právem jí za to Akademici přidělili Cenu Grammy za nejlepší folkové album.
S novým materiálem si tradičně dala načas. Přestože uplynuly celé čtyři roky, pozornost k psychice člověka coby inspiračního zdroje ji neopustila. "Queens of the Summer Hotel" se totiž věnuje těžkému tématu duševních nemocí a oproti albovému předchůdci tak činí s plnou vážností. Hravost z "Mental Illness" vystřídala zadumanost a taktní naléhavost.
Původně ale deska v této formě vůbec vyjít neměla. Skladby měly posloužit k divadelní inscenaci knihy "Girl, Interrupted", memoáru Susanny Kaysen o jejím pobytu v psychiatrické léčebně na konci 60. let. Příběh je známý i z plátna kin - v roce 1999 zabodoval snímek "Narušení" s Angelinou Jolie v jedné z rolí, za niž si herečka odnesla svého dosud jediného Oscara.
Pandemie ale opět do plánů hodila vidle a práce na... číst dále
Aimee Mann vždy patřila k těm intelektuálnějším písničkářkám, které cílí spíš na náročnější publikum a vyžadují od něj větší míru soustředěnosti. V roce 1999 se do její tvorby zahleděl třeba tehdy začínající režisér Paul Thomas Anderson a právě jejími písněmi se inspiroval k napsání svého možná nejkultovnějšího snímku "Magnolia".
Její profesorský přístup se dokonale propojil s písničkářským umem a hlubokým citem až na předchozí studiovce "Mental Illness" z roku 2017. Na ní se s lehkostí prodírala tématem lidských podivností a slabostí (alkoholismu, depresí a podobně) a právem jí za to Akademici přidělili Cenu Grammy za nejlepší folkové album.
S novým materiálem si tradičně dala načas. Přestože uplynuly celé čtyři roky, pozornost k psychice člověka coby inspiračního zdroje ji neopustila. "Queens of the Summer Hotel" se totiž věnuje těžkému tématu duševních nemocí a oproti albovému předchůdci tak činí s plnou vážností. Hravost z "Mental Illness" vystřídala zadumanost a taktní naléhavost.
Původně ale deska v této formě vůbec vyjít neměla. Skladby měly posloužit k divadelní inscenaci knihy "Girl, Interrupted", memoáru Susanny Kaysen o jejím pobytu v psychiatrické léčebně na konci 60. let. Příběh je známý i z plátna kin - v roce 1999 zabodoval snímek "Narušení" s Angelinou Jolie v jedné z rolí, za niž si herečka odnesla svého dosud jediného Oscara.
Pandemie ale opět do plánů hodila vidle a práce na inscenaci je pozastavena na neurčito. Skladby tak vycházejí jako samostatné album s koncepčním rámcem. Na výsledku to ale znát není.
Každá z kompozic řeší určitý střípek příběhu, většinou smutného, emotivně náročného. Hned v úvodní "You Fall" řeší autorka pohledem druhé osoby rozpad osobnosti. Těžkou píseň provází lehce znervózňující klavírní linka i jazzem okořeněné vokály. Jde o hudebně i textově silný otevírák.
Za fasádou hudebně hravé "Give Me Fifteen" se skrývá příběh o lékaři, psychologovi, který se chlubí, že umí za čtvrthodinku vyřešit všechny obtíže. Samozřejmě za cenu skutečného pochopení podstaty problému. Sama Aimee Mann se s duševními potížemi také potýkala a s podobnými zážitky se prý setkala.
Jasný postoj pak předkládá v singlu "Suicide is Murder", v němž za tklivých zvuků smyčců varuje před sebevraždou coby promyšlenou tragédií, která znetvoří psychiku pozůstalých. Nahlédne i do temných rodinných vazeb v jemné "Home by Now", kde sleduje zřejmě nezdravý vztah otce k dceři.
O poznání odlehčenější je pak newyorská exkurze do Frickova muzea, v níž popisuje setkání s vlámským malířem Johannesem Vermeerem a jeho obrazem "Girl Interrupted at Her Music", od kterého si Susanna Kaysen vypůjčila název pro své memoáry.
Kolekce "Queens of the Summer Hotel" není na poslech úplně jednoduchá. Aimee Mann se s ní trochu vrátila ke své náročnější tvorbě. V písních dominuje většinou velmi statická ústřední linie. Mann se nepouští do velkých hudebních ani vokálních kolotočů a téměř pietně plní roli vypravěčky. Posluchačskou líbivost přenechala klavíru a především smyčcovým nástrojům. Oproti předchůdci "Mental Illness", který neměl jediný slabý moment, je novinka ve svém závěru méně nápaditá, a i kvůli permanentně temnější náladě je těžké udržet pozornost až do finálních minut. Přesto je to nesmírně silná nahrávka, která zasluhuje pozornost. Uvidíme, zda si jí porotci prestižních cen opět všimnou.
Komentáře