Rakouský FM4 Frequency je úžasný festival. Je tam tolik hudby, že i kdybyste tisíckrát chtěli naposlouchat všechno před odjezdem, stejně se najdou kapely, na které čas prostě nezbude a budete je objevovat až na místě. V roce 2012 byla jednou z nich skotská skupina We Were Promised Jetpacks. Vystupovala na největším pódiu brzy odpoledne a nadchla jako málokdo. Následný poslech vynikající dvojky "In The Pit Of The Stomach" nově nabyté sympatie ještě prohloubil. A právě na ni nyní navazuje novinka "Unravelling", tedy Rozuzlení.
Nenechte se ale zmást úvodní ochutnávkou "Safety In Numbers". Její nevýraznost a tuctovost by vám totiž mohla napovědět, že parta kolem Adama Thompsona se řadí do zástupu indie a alternativně rockových formací, které jen vykrádájí slabší momenty nedoceněných Silversun Pickups a sem tam si půjčují také od Smashing Pumpkins či raných Arcade Fire. Už s druhou skladbou "Peaks And Troughs", jež se v závěru rozjede až do divokosti, jakou známe třeba od Biffy Clyro, se ale WWPJ začnou ukazovat jako formace libující si ve zdánlivě poklidné melodické alternativě s nádechem post-punku, pod jehož povrchem však nebezpečně probublává láva. A její výtrysk vás zastihne nepřipravené a brzy na to i velmi spokojené.
Dřívější předskokani Jimmy Eat World, jejichž hudbu jste mohli slyšet i v seriálu "One Tree Hill", v textech řeší témata úzkosti, strachu ze samoty ("I Keep It Composed"), střízlivosti ("Peaks And Troughs"), frustrace, ale i... číst dále
Rakouský FM4 Frequency je úžasný festival. Je tam tolik hudby, že i kdybyste tisíckrát chtěli naposlouchat všechno před odjezdem, stejně se najdou kapely, na které čas prostě nezbude a budete je objevovat až na místě. V roce 2012 byla jednou z nich skotská skupina We Were Promised Jetpacks. Vystupovala na největším pódiu brzy odpoledne a nadchla jako málokdo. Následný poslech vynikající dvojky "In The Pit Of The Stomach" nově nabyté sympatie ještě prohloubil. A právě na ni nyní navazuje novinka "Unravelling", tedy Rozuzlení.
Nenechte se ale zmást úvodní ochutnávkou "Safety In Numbers". Její nevýraznost a tuctovost by vám totiž mohla napovědět, že parta kolem Adama Thompsona se řadí do zástupu indie a alternativně rockových formací, které jen vykrádájí slabší momenty nedoceněných Silversun Pickups a sem tam si půjčují také od Smashing Pumpkins či raných Arcade Fire. Už s druhou skladbou "Peaks And Troughs", jež se v závěru rozjede až do divokosti, jakou známe třeba od Biffy Clyro, se ale WWPJ začnou ukazovat jako formace libující si ve zdánlivě poklidné melodické alternativě s nádechem post-punku, pod jehož povrchem však nebezpečně probublává láva. A její výtrysk vás zastihne nepřipravené a brzy na to i velmi spokojené.
Dřívější předskokani Jimmy Eat World, jejichž hudbu jste mohli slyšet i v seriálu "One Tree Hill", v textech řeší témata úzkosti, strachu ze samoty ("I Keep It Composed"), střízlivosti ("Peaks And Troughs"), frustrace, ale i odpuštění ("Peace Sign"). A stejně jako melodie, i své sdělení kamuflují pod místy stěží dešifrovatelný opar mlhavých náznaků a hlukových stěn. Ten je navíc oproti předchozím nahrávkám daleko hustší a hůře přístupný. Pokud se však posluchač nechá vést místy se zjevujícími tóny klavíru, čisté melodické linky nakonec objeví a slovy pětice z Edinburghu tak nahrávku konečně rozuzlí.
V Glasgow nahrávaná deska plná neobvyklých písňových struktur, a dokonce i jedné, Mogwai připomínající post-rockové instrumentálky jménem "Peace Of Mind" ale nabízí daleko víc než jen sjednocující piano a nenápadné kytarové linky. V "Night Terror" se necháte okouzlit výraznou basou a perkusemi, v "A Part Ot It" se nástrojové obsazení postupně vrství a graduje, zatímco v depresivně zasněné baladě "Disconnecting" si zase vzpomenete na ty méně slavné ploužáky Kings Of Leon. Jako celek je pak "Unravelling" nahrávkou, která neposouvá hranice žánru, avšak pracuje s ním tak, že by to skupině mohly závidět i jejich nepoměrně slavnější vzory.
We Were Promised Jetpacks jsou kapela, která klame tělem. Na první dojem se zdají být úplně obyčejnými alternativci, ale než se nadějete, už se přistihnete, že si vás zaháčkovali a pouštíte si je stále častěji. Možná se z nich v nejbližších letech nestanou stadiónové hvězdy typu Muse, Interpol nebo Radiohead, dobrá muzika se ale dá hrát i v menším měřítku. Zkuste jim dát šanci.
Komentáře