Vypsaná fixa - Kusy radosti

Právě na ní Vypsaná fixa chytla další dech a nahrála velice slušnou kolekci s garážovějším a punkovějším zvukem. "Kusy radosti" šly ale ještě dál a jsou plnohodnotným návratem ke kořenům pardubické party. Se vší tou melancholií, syrovostí a energií.

Desátá řadovka vlastně nenabízí vyložené hity, které chytnou při prvním poslechu. Na druhou stranu baví svou diverzitou prošpikovanou všudypřítomnou nostalgií. "Kusy radosti" svým zvukem a naturelem hodně připomínají druhý fixí počin "Bestiálně šťastní", zejména kombinací poetické melancholie, nejednoznačných textů a svižných kytarových hymen.

Vše odstartuje syrový rock 'n' roll "Vídrholec", evokující svou energií třeba právě "Štěstí Jima Dixona". Márdiho typicky barově flegmatický projev pak udává tón v následující titulní písni, která svou lehce disharmonickou linkou budí dojem koncertu vysokoškolské garážové kapely.

Jako textař si zase vyhrál s úsměvným "Kouřícím miminkem", které má navíc líbivě chytlavou a opět punkem nasycenou hudební linku. Koncertní tutovkou pak bude explodující pecka "Šína je singl" s výborným textem přirovnávajícím lásku k panu Kopfrkinglovi z kultovního románu "Spalovač mrtvol" Ladislava Fuchse. A nutno říct, že opravdu trefně.

Vrcholem celé desky by mohl být sdělením nejasný "Chlap" s "hnědým srdcem a rudýma očima". Skladba o někom, kdo je všude, si hraje s fantazií posluchače a svou chytlavostí je kandidátem na trvalku Vypsané fixy. Navíc zaujme rapujícím Márdim, kterému tahle pro něj nevšední disciplína docela jde.

Vypsaná fixa úspěšně navázala na povedeného tři roky starého předchůdce "Kvalita" . Pokračuje s punkovějším přístupem, typickým pro její rané období. Sympatické je, že se jen neohlíží, ale přidává i modernější prvky ve formě elektroniky, která se velice jemně vine celým albem nebo rapovou vložkou v "Chlapovi". Navíc po textařské stránce je Márdi stále ve formě a jeho osobitý rukopis má svou nezaměnitelnou poetiku nekonečného, i když ne vždy veselého mládí.