Voxel - All Boom!

Dva roky bývá u řady interpretů doba, která od sebe dělí dvě studiová alba. Mohlo to tak klidně být i u Voxela: kdyby mu debut vyšel krátce po jeho vtrhnutí na tuzemskou scénu, třeba by už dnes Václav Lebeda fanouškům představovat studiovou dvojku a na ní prezentovat svou aktuální písničkářskou polohu. Jenže ne vždy se vše podaří podle plánu, a tak po několika odkladech vychází jeho prvotina až nyní. Voxel tak trochu paradoxně debutuje materiálem, který už moc nevystihuje jeho současný hudební směr. Alespoň tedy z větší části.

Kolekce pochopitelně obsahuje všechny dosud vydané singly, dalších několik starších skladeb a navrch přihazuje dvě novinky, které byly k již dlouho připravenému albu připojeny teprve nedávno. Ve výsledku tak má posluchač k dispozici dvanáct (nepočítáme-li akustický bonus "Superstar" určený jen pro digitální verzi alba) písniček, které jsou poměrně nesourodé dobou svého vzniku, tematickým obsahem, muzikantskou vizí a bohužel i kvalitou zpracování.

Nejde jen o to, že Voxel se postupně vyprofiloval v trochu jiného interpreta, než jakým byl na startu kariéry. Koneckonců, i když dnes ve své tvorbě sází hlavně na akustický zvuk a pozitivní pohled na svět, i jeho kousavé začátky, kdy ironicky hlásal, že "viděl prsa všech hereček v Český republice", rozhodně měly v rámci popu co nabídnout a čím u nás trochu stojatý žánr osvěžit. Největší slabina novinkového alba spíše vězí v nedostatku silných písniček - k povedeným hitům "V síti" nebo "Hitmaker" totiž přihazuje pár zcela tuctových diskotékových výplachů - kousky jako "Party Time" nebo "Hangover" působí tak prázdně, že v posluchači nezanechají vůbec nic. Pár ducavých beatů, nezajímavé texty typu "I když jsem na káry, chci zase zpátky, zpátky na párty" a celkově pocit naprostého vakua, jak hudebního, tak především obsahového.

Předchozí odstavec se nepíše vůbec lehce, když víte, jaký potenciál v sobě student popularizace hudební kultury má. Naštěstí "All Boom!" nenabízí jen slabá místa, ale i ta silná. Jeden z vrcholů desky obstarává nová verze singlu "Hitmaker", který byl předělán do akustické podoby. A ta písničku úplně rozsvítila - dodala jí daleko autentičtější vyznění, které těží hlavně z naprosté lehkost a syrovějšího zvuku. Song tak můžeme vnímat jako určitý most mezi starým a novým Voxelem.

A v čem že je vlastně ten nový Voxel tak skvělý? Jde především o to, co se z jeho tvorby line. Milovník klobouků v poslední době předává kopu pozitivní energie, čehož je důkazem třeba loňský duet s jeho koncertním spoluhráčem Pokáčem "Zejtra je taky den". Ten se bohužel na desku nevešel. A ano, není pochyb o tom, že na někoho bude jeho čerstvější tvorba působit příliš zasněně a naivně, jenže z písničkářova projevu je silně cítit, že za ním nestojí žádné masky ani přetvářky, ale jen se prostřednictvím hudby snaží předávat své současné životní priority.

Držitel ceny Óčka pro Objev roku 2012 už momentálně trpělivě střádá materiál pro svou druhou řadovku a už některé skladby na debutu naštěstí naznačují, že je na co se těšit. Za vypíchnutí stojí například "SuperHero", která se sice neřadí k novějším písním, přesto už v sobě obsahuje onu pozitivní auru a posluchače svým optimismem doslova nakazí, a to i přesto, jak naivně může refrén "Já sám chráním celou zem, já totiž SuperHero jsem, černou dírou jsem přišel přímo k vám, v zájmu dobra vyrážím válčit proti silám zlým, vzdát se jen tak nehodlám" znít. Voxel zkrátka kašle na cyniky a nabízí idealismus v nejčistší a nejupřímnější formě, což je snad jeho největší devízou. To ostatně potvrzuje i úspěšný "Trip" a jeho romantický slogan "Nejlíp je tam, kde jsi ty".

Podobně funguje také aktuální singl "5. song", který vlastně při prvním přehrání zní naprosto ploše a nevýrazně, jenže po vícero posleších se ukazuje, že možná právě jeho obyčejnost a nasládlost jsou vlastně důvodem, proč baví. Zdá se totiž, že Voxel ani tak netouží objevovat jako spíše předávat a motivovat. Opravdová lahůdka však přichází až na závěr v podobě písničky "V naší ulici". Radostně uvolněná nálada, přirozená chytlavost i zpěvná linka "On se zbláznil docela, lá la, ten kluk mimo je, jé je, vůbec není jako my, no a jsem za to rád" totiž přesně vystihuje rozpoložení, v jakém se aktuálně Voxel nachází, a zároveň může fungovat jako hodně předčasná pozvánka na druhé album.

Pokud bude Voxel svůj osobitý styl nadále rozvíjet, na nevyvážený debut dá zřejmě brzy zapomenout. "All Boom!" je totiž nahrávkou tak nejednotnou, že posluchači po čase nezbude nic jiného, než si z ní vytáhnout písničky jemu blízké a na celistvost zcela rezignovat. Na druhou stranu je sympatické, že zpěvák nijak nepopírá své začátky a dokáže si za veškerým obsahem svého repertoáru stát, i když už dnes míří zcela jinou cestou. Mohl totiž klidně všechny ty "Party Timy", "Hangovery" a "Flámy" hodit do koše a nahradit je novinkami. Jenže proč? Každý interpret prochází přirozenou obrodou a takto by přišel o možnost mít celý svůj hudební vývoj albově zachycen. Příště budeme (doufejme) alespoň moci napsat o velkém hudebním posunu. Těšme se na to.