Zvedněte kotvy, napněte plachty - vyplouváme. Kapitán Justin Vernon a jeho posádka Jon Mueller, Chris Rosenau, Matthew Skemp, Daniel Spack a Thomas Wincek nás berou na plavbu svou lodí Volcano Choir rozbouřenými i klidnými vodami nekonečného oceánu jménem Hudba. "Budete se smát i plakat," řekla by Lucie Bílá (ona to někde fakt řekla, ale bylo to úplně někde jinde a úplně někdy jindy). Pusťte si "Repave" a plavte.
"Nezní, ale vy tomu nerozumíte," řekl by Vernon všem, kteří tvrdí, že druhá deska jeho vedlejšáku zní jako nová nahrávka jeho dalšího projektu Bon Iver. Jenže neřekne. Nechce. "Je to jejich názor, já vnímám Volcano Choir jako svébytnou kapelu, úplně novou věc s úplně novými písněmi," říká. Můžete se tím trápit, nebo to můžete nechat být. Jako on.
Srovnání se ale stejně nevyhnete. Jasně, Vernon zpívá po většinu času asi o sextu níž než ve své známější kapele, což ho oprošťuje od charakteristického falzetu. A není to vůbec špatné. Vlastně se to chvilkama poslouchá i líp než ty vysoké tóny. Co v sobě ale nezapřel, je duše melancholika, který má cit pro silné melodie a překvapivé aranže, které vás po svých vlnách unesou do míst, odkud už nedohlídnete na břeh. Což je v tomhle případě nesmírně uklidňující pocit.
Pilotní song "Byegone" nemohl být tvorbě Bon Iver vzdálený víc. Až post rocková struktura v kombinaci s naléhavostí a takovým... drajvem je něco, co u tohohle Američana až tak často neslýcháme. Skladbu ale... číst dále
Zvedněte kotvy, napněte plachty - vyplouváme. Kapitán Justin Vernon a jeho posádka Jon Mueller, Chris Rosenau, Matthew Skemp, Daniel Spack a Thomas Wincek nás berou na plavbu svou lodí Volcano Choir rozbouřenými i klidnými vodami nekonečného oceánu jménem Hudba. "Budete se smát i plakat," řekla by Lucie Bílá (ona to někde fakt řekla, ale bylo to úplně někde jinde a úplně někdy jindy). Pusťte si "Repave" a plavte.
"Nezní, ale vy tomu nerozumíte," řekl by Vernon všem, kteří tvrdí, že druhá deska jeho vedlejšáku zní jako nová nahrávka jeho dalšího projektu Bon Iver. Jenže neřekne. Nechce. "Je to jejich názor, já vnímám Volcano Choir jako svébytnou kapelu, úplně novou věc s úplně novými písněmi," říká. Můžete se tím trápit, nebo to můžete nechat být. Jako on.
Srovnání se ale stejně nevyhnete. Jasně, Vernon zpívá po většinu času asi o sextu níž než ve své známější kapele, což ho oprošťuje od charakteristického falzetu. A není to vůbec špatné. Vlastně se to chvilkama poslouchá i líp než ty vysoké tóny. Co v sobě ale nezapřel, je duše melancholika, který má cit pro silné melodie a překvapivé aranže, které vás po svých vlnách unesou do míst, odkud už nedohlídnete na břeh. Což je v tomhle případě nesmírně uklidňující pocit.
Pilotní song "Byegone" nemohl být tvorbě Bon Iver vzdálený víc. Až post rocková struktura v kombinaci s naléhavostí a takovým... drajvem je něco, co u tohohle Američana až tak často neslýcháme. Skladbu ale následuje píseň "Alaskans", která zas opravdu jako by vypadla z (ne)chystané desky Bon Iver, a to i přes závěrečný sampl Charlese Bukowského čtoucího jednu ze svých básní.
Těch povědomých okamžiků je na desce víc. A nemůžou za to ani ty kytary, piana a jemná elektronika. "Není to tak, že bychom seděli jen s pianem a skládali dohromady. Vždycky ke slokám přidáme nějaký sampl a refrén proženeme divnými zvuky a pak se snažíme, aby to znělo jako písnička," řekl o tvorbě Volcano Choir kytarista Chris Rosenau. Výsledek je překvapivý. Příjemně překvapivý. Posmutnělý. Podzimní. Zimní.
Ta čtyřicetiminutová plavba s "Repave" uteče... jak voda. Možná se vám pak ani nebude chtít z loďky vystoupit. Návrat do reality bude přesně ta věc, kterou nebudete chtít. Je škoda, že často se v souvislosti se jménem Volcano Choir uvádí hned vzápětí jméno Justina Vernona. Aby se to prodávalo. Ono se to stejně prodávat moc nebude (č. 48 v Británii), i když by mohlo. A mělo. Ale život není peříčko. Na druhou stranu, alba jako tohle ho dělají tak nějak snesitelnější.
60.00%
Komentáře