Visací zámek - Klasika

Byla-li motem a poznávacím znakem předchozí desky "Punk!" (2005) dnes už klasická koncertní smršť "Známka punku", pak dnes je to "Prezident". Skladba kontroverzní jako "God Save The Queen" před lety, punková jízda, jak má být. Visací zámek se v ní - jako správní punkáči - nebojí z plných plic přijít s veřejným tajemstvím, totiž že prezident je buzna.

Visací zámek provokuje, jízlivě komentuje svět a zůstává punkově opravdový. Každému, kdo si koupí jeho album "Klasika", vzkazuje na potisku cédéčka, že Only stupid bastards help EMI.

Visáči sice stárnou a už dlouho jim není dvacet, ale to vůbec nevadí. Hudebně své kořeny dávno pevně zapustili a textově neztrácejí nadhled, sebeironicky se navážejí sami do sebe (rozjezdová "Padesát": Doma tiše ležíme před televizí / ale na pódiu jsme pěkně drzí / nikdy nás neomrzí pitomcům se smát / takhle si to užíváme, když nám je padesát) a ve svém důsledku novou deskou hlavně říkají - jsme tu pořád a zůstáváme stejní. Přijďte se podívat na nějaký koncert, vy volové.

Podobně jako třeba Tři sestry si svá legendární alba vydali brzy v 90. letech minulého století a teď už jen přilévají po kapkách benzínu do ohně. A čas od času to kápne trochu víc a vznikne právě již zmiňovaný "Prezident", "Shopping revolution reggae" nebo znamenitá "Hodně je aut" s vtipně protůtaným refrénem. V převážné většině Haubertovy skladby pak popisují svět kolem nás jednoduše, věcně a s dostatkem reflexe i sebereflexe (Ježíši Kriste, kdybys dnes přišel do Prahy / vrátil by ses do hrobu / záhy).

Neznamená to ale, že by "Klasika" byla dokonalá. Dalo by se krátit, téměř padesát minut hudby vyžaduje hodně pozornosti a v některých případech (třeba "Hodně smutnej příběh") kapela jako by ztratila svého ducha. Navíc je tu nepovedený nápadný obal alba bez nápadu, nejhorší, jaký kdy Visáči pro svou řadovku použili.

I tak jde o velmi dobrou desku. Většina skladeb má punkový drive a funguje, jak má. Visáči vědí, že nemá smysl vymýšlet něco extra nového a nejlepší je zůstat i v padesáti hudebně tam, kde se před sedmadvaceti lety začínalo. Dělají si ten svůj punk (který ve skutečnosti ryzím punkem nikdy nebyl), stále je baví hrát a pořád v nich zůstává dostatek vtipu i nadhledu.

P. S.: křest bude 1. prosince v Lucerně a prý přijde i prezident (nebo alespoň buzerant)