Přirozený vývoj se tomu říká. Všichni ale víme, kolik kapel se s druhou deskou zakopalo dva metry pod zem hudebního průmyslu. Kolik jich dobrovolně skočilo do rozteklého betonu a nechalo se přitavit na místo, z kterého se nedá pohnout. Toxique naštěstí ne, ti se rozeběhli s otevřenou náručí voňavoučkého materiálu vstříc novým zítřkům a já jim do ní skočil.
A oni si mě od té doby oprašují a houpají a uspávají a probouzejí a baví a hladí a chovají a... Zkrátka se starají. Samozřejmě jen díky tomu, že jsem je nechal. "Outlet People" je totiž opravdu zábavná a nevtíravá deska. Žádné melodie, co vás začnou po chvíli otravovat. Naopak, tady je to spíš o postupném dozrávání. Pryč je syrovost, s jakou místy operovali v minulosti. Tohle je vymazlené album plné elektronických aranží a cinkrlátek. Vychytané a evidentně inspirované vlnou electropopu. A proč ne, když jim to jde? Dát je do řady ke skandinávským hvězdičkám, které tento žánr tolik umějí, tak bez problémů obstojí.
Samozřejmě si zároveň zanechali své poznávací vlastnosti. Jsou v tom našem debilním háječku rozpoznatelní, a to je sakra důležité. O tom, jak důležité je být identifikovatelný na první dojem, by mohli vyprávět třeba komunální politici, jejichž neznámé drštičky se na nás šklebí po celé republice a snaží se navodit pocit, že se přece jedná o známé tváře. Nejedná.
Po prvním poslechu možná budete mít pocit fajn desky, co neurazí - nevybočí. Nicméně dál... číst dále
Přirozený vývoj se tomu říká. Všichni ale víme, kolik kapel se s druhou deskou zakopalo dva metry pod zem hudebního průmyslu. Kolik jich dobrovolně skočilo do rozteklého betonu a nechalo se přitavit na místo, z kterého se nedá pohnout. Toxique naštěstí ne, ti se rozeběhli s otevřenou náručí voňavoučkého materiálu vstříc novým zítřkům a já jim do ní skočil.
A oni si mě od té doby oprašují a houpají a uspávají a probouzejí a baví a hladí a chovají a... Zkrátka se starají. Samozřejmě jen díky tomu, že jsem je nechal. "Outlet People" je totiž opravdu zábavná a nevtíravá deska. Žádné melodie, co vás začnou po chvíli otravovat. Naopak, tady je to spíš o postupném dozrávání. Pryč je syrovost, s jakou místy operovali v minulosti. Tohle je vymazlené album plné elektronických aranží a cinkrlátek. Vychytané a evidentně inspirované vlnou electropopu. A proč ne, když jim to jde? Dát je do řady ke skandinávským hvězdičkám, které tento žánr tolik umějí, tak bez problémů obstojí.
Samozřejmě si zároveň zanechali své poznávací vlastnosti. Jsou v tom našem debilním háječku rozpoznatelní, a to je sakra důležité. O tom, jak důležité je být identifikovatelný na první dojem, by mohli vyprávět třeba komunální politici, jejichž neznámé drštičky se na nás šklebí po celé republice a snaží se navodit pocit, že se přece jedná o známé tváře. Nejedná.
Po prvním poslechu možná budete mít pocit fajn desky, co neurazí - nevybočí. Nicméně dál už kladné mínění jen poroste. Grover jako svině. Nemá cenu se příliš rozplývat, komu kdy pomohla chvála, že? A proč tedy jen osm bodů? Inu, panáčkové a panenky, dvě písničky ("White Phosphorus" a "Lonely Valentine") autora tohoto textu zrovna dvakrát nechytly. Vlastně ani jedenkrát. Vynahradila to ale roztomilá "Lies", návyková "Cancel The Dreams", roztančená "Is This Love?" nebo koncertní vypalovačka "Shout" - ty frčí ligu mistrů. Zbytek "jen" první ligu.
Nezapomeňme ani na zábavné a nekomplikované texty a hlavně skvělý projev Kláry, který je kanagomem téhle placičky a drží ji pěkně ucelenou. Dejte jim hlas v soutěži "Česko-Slovensko hledá talentované kapely s dobrými písničkami a musí to být dost alternativní a zároveň nenáročné a sexy pop". Jo, tuhle muziku v outletu nehledejte, ňoumové, "Outlet People" se do výprodeje dostat nesmí!
Komentáře