Kathleen Hanna nikdy nedosáhla slávy prefabrikovaných popových hvězd, které vyprodávají velké koncertní haly a mimo pódia je pronásledují zástupy dotěrných fanoušků. O něco takového se ostatně ani nepokoušela, její význam pro hudební scénu byl ale stejně nesrovnatelně větší. Málokdo by dnes věřil, že zkraje 90. let představa ženských hudebnic, které mají stejné možnosti sebevyjádření jako jejich mužští souputníci, stále působila jako něco nepatřičného. Hnutí Riot grrrl, v jehož pozadí stály právě Kathleen Hanna a řada dalších odvážných žen, proměnilo situaci v pánském klubu (čtěte hudebním průmyslu) výrazně k lepšímu.
Ačkoliv se dodnes považuje spíše za feministickou performerku než regulérní hudebnici, po rozpadu kultovních Bikini Kill v roce 1997 toho Kathleen Hanna zvládla opravdu hodně, od krátké sólové kariéry přes boj s Lymskou boreliózou až po znovunastolení kapelní symbiózy v nové formaci The Julie Ruin, kde se setkala se starou známou Kathi Wilcox ze zmiňovaných Bikini Kill.
Novinka Hit Reset navazuje přesně tam, kde prvotina Run Fast před třemi lety skončila. Energický dance punk, který se neztratí ani v konkurenci o generaci mladších kapel, nešetří štiplavými komentáři ke společenským problémům a navíc přihazuje potřebnou dávku nadhledu. Vedle sebe tak stojí vymítání démonů v titulní skladbě, kde Kathleen Hanna vzpomíná na nešťastné dětství plné strachu z vlastního otce („Slept with the lights on, on the floor/... číst dále
Kathleen Hanna nikdy nedosáhla slávy prefabrikovaných popových hvězd, které vyprodávají velké koncertní haly a mimo pódia je pronásledují zástupy dotěrných fanoušků. O něco takového se ostatně ani nepokoušela, její význam pro hudební scénu byl ale stejně nesrovnatelně větší. Málokdo by dnes věřil, že zkraje 90. let představa ženských hudebnic, které mají stejné možnosti sebevyjádření jako jejich mužští souputníci, stále působila jako něco nepatřičného. Hnutí Riot grrrl, v jehož pozadí stály právě Kathleen Hanna a řada dalších odvážných žen, proměnilo situaci v pánském klubu (čtěte hudebním průmyslu) výrazně k lepšímu.
Ačkoliv se dodnes považuje spíše za feministickou performerku než regulérní hudebnici, po rozpadu kultovních Bikini Kill v roce 1997 toho Kathleen Hanna zvládla opravdu hodně, od krátké sólové kariéry přes boj s Lymskou boreliózou až po znovunastolení kapelní symbiózy v nové formaci The Julie Ruin, kde se setkala se starou známou Kathi Wilcox ze zmiňovaných Bikini Kill.
Novinka Hit Reset navazuje přesně tam, kde prvotina Run Fast před třemi lety skončila. Energický dance punk, který se neztratí ani v konkurenci o generaci mladších kapel, nešetří štiplavými komentáři ke společenským problémům a navíc přihazuje potřebnou dávku nadhledu. Vedle sebe tak stojí vymítání démonů v titulní skladbě, kde Kathleen Hanna vzpomíná na nešťastné dětství plné strachu z vlastního otce („Slept with the lights on, on the floor/ Behind a chair that blocked the door“), a vtipné odpálkování stereotypů spojených s ženami („I can play electric guitar/ while shaving my legs in a moving car“ ve skladbě Hello Trust No One).
Právě naprosto otevřené texty zde spolu s emotivním přednesem představují hlavní zbraně. Osobní pohled se snadno přelévá v perspektivu celospolečenskou, kdy se zmiňované problémy dotýkají každého z nás. Nejdál v tomhle ohledu kráčí singl I Decide, který se vypořádává s virtuálními posměváčky a vzývá sebevědomou individualitu i na úkor nevyhnutelných chyb. O to větší překvapení přinese závěrečná balada Calverton věnovaná matce, kde Kathleen Hanna za doprovodu piana naplno ukazuje svou vlastní zranitelnost a bezradnost při vyčerpávajícím boji s dlouhotrvající nemocí. Znovu platí otřepaná, ale o to důležitější pravda, že ani ten nejsilnější jedinec se někdy neobejde bez pomoci ostatních. Pro fanoušky může být onou pomocnou rukou právě album Hit Reset.
Recenze vyšla v časopise Full Moon #64.
72.50%
22.08.2016 - 10:58 | Sebadoh
Lidé, kterým se toto líbí
HOMOLINJsou tituly, kterým chtě nechtě jednoduše musíte nějaké to procento přidat. Jsou to takový ty alba, kde od prvního tónu okamžitě slyšíte, že to toho umělce baví a není jen takový to, pojďme natočit další řadovku a hlavě ať už to máme nějak z krku. Naopak z toho cítíte to zaujetí a čirou radost z hraní. Tohle všechno pro mě Hit Reset na 100% splňuje. Kathleen Hanna už není ta uřvaná holka z Bikini Kill, ale zralá čtyřicátnice a přesto nadšení a forma sdělení zůstávají. Navíc vám garantuji, že i když to tak nevypadá, tohle album se vám jen tak neoposlouchá a nějaký ten měsíc u něj můžete klidně setrvat.
Celkový result tedy zní: super album s návykovým potenciálem.