The Beatles - Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band (50th Anniversary Edition)

Těžko uvěřit, že je to už padesát let. Čtveřici liverpoolských mladíků album definitivně vyvázalo ze škatulky - byť minimálně od desky "Help!" soustavně nabourávané - šedesátkového boybandu pro holky. Seržant Pepř se k půlstoletému výročí vrací v novém stereo mixu a s řadou bonusů. A i po těch letech září jeho nadčasovost. Technický milník v práci se zvukovými efekty, jeden z otců zakladatelů formátu koncepčního alba, pionýrské album barokního popu, deska inovativně si pohrávající s textovou i hudební složkou - prostě jedno z nejvlivnějších alb v dějinách rocku. Co ještě napsat nového o desce, o níž již byly popsány stohy papíru?

"Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band" vznikal v hraničním období pro nahrávací technologie. Do té doby používané mono začala dohánět moderní stereofonní technologie. Přesto však zůstali The Beatles věrni monu - a s touto myšlenkou a zázemím v osobě producenta George Martina i vznikající album tvořili. Mono mix dotáhli do nejmenšího detailu - škoda jen, že umělec míní a ti, co jsou nad ním, mění. V podstatě neautorizovaně a hodně narychlo vznikla i stereo verze alba, snad jako ekonomický kalkul, možná jako reakce na inovace. Mono bylo rázem zastaralé, takže to, co se po další půlstoletí šířilo éterem, byla tato narychlo spíchnutá stereo verze. Posloužila i jako základ pro jinak velmi solidní remastery z roku 2009.

Až letos, k padesátému výročí vzniku, se nahrávky ujal syn George Martina Giles (zvukový kouzelník, který vdechnul nový život i jedinému oficiálnímu koncertnímu záznamu The Beatles). Na jeho nový stereo mix se ještě před vydáním snášela jedna pochvala za druhou, některé dokonce hraničily s adorací. A nutno říct, že jsou na místě. Není ani nutno konfrontovat obě verze, aby byl slyšet jasný posun v dynamice. Album celkově zmohutnělo, získalo větší prostor. Vystoupila zejména rytmika, vyniká Starrova bubenická přesnost a čistá úspornost. Větší krystaličnosti se dostalo i kytarám - refrén v titulní skladbě tak získává až hardrockové kontury -, do popředí se dostává zvuková pestrost v barevných skladbách, jako je "Being Here For Benefit Of Mr. Kite" nebo "A Day In The Life". Pokud dojde na konfrontaci, původní stereo verze hodně pracuje s oddělenými kanály. Verze Gilese Martina je více posazená do středu, nedochází však k žádným ztrátám ve zvukové rozlišitelnosti nebo čistotě. Ano, tohle je skutečně radost poslouchat.

Pomineme-li technickou stránku, zůstává třináctka písniček. Písniček, které i po pěti desítkách let atakují hranice dokonalosti a nepřestávají překvapovat, jak jsou stále funkční a nadčasové. Jen je přece jen škoda, že se do tracklistu alba nakonec nevrátily singlové skladby "Penny Lane" a "Strawberry Fields Forever" - rozhodně by nezapadly.

Obou uvedených skladeb se nakonec dočkáme na deluxe CD verzi alba (příznivci vinylu budou protentokrát ochuzeni) na jeho bonusovém disku. Ten přináší songy ve stejném hracím pořadí jako na původním albu alternativního Seržanta Pepře v podobě odlišných, většinou velmi raných takeů. Ty jsou často jen instrumentální ("With A Little Help From My Friends", "Getting Better", "Within You Without You" atd.) a ač se jedná do jisté míry o fajnšmekrovskou záležitost, máme zde jedinečnou příležitost alespoň trochu nadzvednout pokličku hrnce, v němž se tahle deska uvařila. Díky útržkům z komunikace mezi členy kapely a režií si lze mj. udělat plastický obrázek o poměrně uvolněné tvůrčí atmosféře ve studiu. Temné časy tíživého ovzduší ve studiu měly teprve přijít…

Na "Sgt. Pepperovi" nacházíme The Beatles na tvůrčím a uměleckém vrcholu. Po letech se albu dostalo konečně pořádné zvukové péče a lze předpokládat, že se v tomto remixu 2017 dostává Seržant Pepř (konečně) ke své definitivní podobě.