Musel to být přetěžký úkol vměstnat na plochu jediné LP desky reprezentativní esenci velkolepé koncertní show, s níž Talking Heads v roce 1983 vyrazili na své poslední společné turné. Komplexní představu si člověk udělá teprve při sledování stejnojmenného filmu Jonathana Demmeho, ale i z devítipísňového audio výtahu, který pod názvem Stop Making Sense vyšel v září roku 1984, je jasné, že máme tu čest s výsostně originální kapelou prožívající svůj tvůrčí i komerční vrchol. Poloviční stopáž oproti filmové verzi navíc přinutila dramaturgy sáhnout jen po skutečně špičkových momentech, takže původní album co se týče hitů přímo praská ve švech. A nakonec, od roku 1999 je posluchačům k dispozici i nezkrácený zvukový záznam.
Na pódiu hollywoodského Pantages Theater, kde byla nahrávka během čtyř večerů pořízena, už stojí poněkud jiný ansámbl než jaký rozpaloval obecenstvo klubu CBGB v polovině sedmdesátých let. Původní kvartet se tu rozšířil na devítihlavé těleso předvádějící do detailu promyšlené vystoupení, přetékající nejen různými fígly divadelní povahy ale především obrovskou energií a radostí z hudby. A to z nahrávky čiší i bez obrazového vjemu, ačkoli je nesporné, že její zvukové dokonalosti bylo dodatečně trochu „pomoženo“. Především byly vypreparovány projevy publika, které lze zaznamenat jen mezi jednotlivými písněmi. Díky tomu zní album dost vymydleně, přesto má neskutečný odpich. Vezměme třeba... číst dále
Musel to být přetěžký úkol vměstnat na plochu jediné LP desky reprezentativní esenci velkolepé koncertní show, s níž Talking Heads v roce 1983 vyrazili na své poslední společné turné. Komplexní představu si člověk udělá teprve při sledování stejnojmenného filmu Jonathana Demmeho, ale i z devítipísňového audio výtahu, který pod názvem Stop Making Sense vyšel v září roku 1984, je jasné, že máme tu čest s výsostně originální kapelou prožívající svůj tvůrčí i komerční vrchol. Poloviční stopáž oproti filmové verzi navíc přinutila dramaturgy sáhnout jen po skutečně špičkových momentech, takže původní album co se týče hitů přímo praská ve švech. A nakonec, od roku 1999 je posluchačům k dispozici i nezkrácený zvukový záznam.
Na pódiu hollywoodského Pantages Theater, kde byla nahrávka během čtyř večerů pořízena, už stojí poněkud jiný ansámbl než jaký rozpaloval obecenstvo klubu CBGB v polovině sedmdesátých let. Původní kvartet se tu rozšířil na devítihlavé těleso předvádějící do detailu promyšlené vystoupení, přetékající nejen různými fígly divadelní povahy ale především obrovskou energií a radostí z hudby. A to z nahrávky čiší i bez obrazového vjemu, ačkoli je nesporné, že její zvukové dokonalosti bylo dodatečně trochu „pomoženo“. Především byly vypreparovány projevy publika, které lze zaznamenat jen mezi jednotlivými písněmi. Díky tomu zní album dost vymydleně, přesto má neskutečný odpich. Vezměme třeba finále Slippery People, kde perkuse ženou vpřed gospelově vroucí vokální odpovídačky Byrnea a sboristek, strhující buráceního šlágru Burning Down the House nebo neodbytně chytlavý taneční puls písně Girlfriend Is Better, z jejíhož textu skupina vydestilovala titul pro celé album.
Všechny tři jmenované skladby shodou okolností pocházejí z tehdy aktuálního alba Speaking in Tongues, které je logicky zastoupeno nejčastěji, ale Talking Heads nezapomínají na žádnou z předchozích desek, takže nechybí Psycho Killer z debutu ani Once in a Lifetime z revolučního počinu Remain in Light. Dokonce se dostane i na ukázky z dosavadních sólových aktivit členů kapely v podobě písní What a Day That Was Davida Byrnea a Genius of Love ze stejnojmenného debutu skupiny Tom Tom Club manželů Tiny Weymouth a Chrise Frantze. To jakoby signalizovalo, že dříve tak pevné souručenství už trochu narušují odstředivé tendence jednotlivých muzikantů, které v budoucnu nakonec povedou k rozpadu kapely. Nicméně v této chvíli jsou Talking Heads silnější než kdy dřív. Ohomné nasazení, hudební novátorství i inscenační schopnosti se na albu Stop Making Sense protnuly v ideálním bodě a skupina si tu vystavěla neotřesitelný pomník, bezpečně stínící rozpačitý závěr kariéry ve druhé půlce osmdesátek.
Komentáře