Take That - Wonderland

Jako kdyby na jeden z nejslavnějších boybandů Británie krásně seděla básnička o oněch černoušcích z populární detektivky od Agathy Christie. Kdysi nagelovaní šampónci ve vytahaných svetrech trhali v devadesátých letech jeden rekord za druhým. Pak se věčně divoký Robbie Williams odtrhl od formace, aby vybudoval svoji mega hvězdnou, sólovou kariéru. Take That to v čele s Gary Barlowem táhli dál jako čtveřice a každé jejich nové album se setkalo s docela slušnými odezvami.

Před sedmi lety se pětka dala opět dohromady a vzniklo zatím nejlepší album pod nálepkou Take That. Deska "Progress" dokázala skvěle vybalancovat hlasy všech pěti aktérů a ani Robbie si tu nekradl všechen prostor sám pro sebe. Celá tato úspěšná éra byla zakončena ještě úspěšnějším turné, kterému dominovala obří hydraulická socha. Nikdo nečekal, že král evropského popu bude dál pokračovat se svojí domovskou kapelou, ale jaké to bylo pro fanoušky překvapení, když se s ní rozloučil i Jason Orange. A tak na následujícím albu "III" museli zbylí pánové dokázat, že umí pracovat i jako trojice.

Předchozí CD ukázalo, že pokud se značky Take That drží hlavně Gary Barlow a Mark Owen, není důvod se na skupinu dívat skrz prsty. Pánové i nadále předváděli dávku líbivého electropopu a deska "III" pěkně odsýpala. Jelikož jim teď vládne symbolika čísla tři, po třech letech se vrací s novou deskou, která nás zve do kraje zázraků. Nahrávka "Wonderland" však ztratila všechno to kouzlo, které sliboval pilotní singl "Giants".

Právě tento song je nejlepší položkou nového počinu a skvěle by zapadl i mezi dvě předchozí desky. Dalo by se říct, že "Giants" je typická takethatovina. Jednoduchý úvodní popěvek a chytlavý refrén skvěle sedí různým barvám hlasů zpěváků. Podobně je na tom ještě následující "New Day". Ve zbytku alba trio vsadilo na prvky funky a retra, které ale naopak míchají s futuristickými prvky, což zní jako mišmaš a trochu jím i je. Říše divů by ale měla snést úplně všechno, ne?

Hlavní slovo opět dostali producenti Stuart Price a Charlie Russle, kteří s kapelou spolupracovali i na předchozích albech. První jmenovaný však v posledních letech ztrácí svůj věhlasný drive. Dávno je doba, kdy jsme žasli nad dokonalostí Madonnina "Confessions on a Dancefloor", "Aphrodite" Kylie Minogue nebo právě nad výborným "Progress" samotných Take That. I když si album "Wonderland" projíždíte skoro podesáté, nedokáže se vykrystalizovat žádný další hit. Svým refrénem zaujme například pěkná "Every Revolution", ale další jako by byly zastřeny závojem nelíbivosti. Přitom těm písničkám vlastně nic nechybí. Kostra jejich vyprávění je stále stejná, ale poprvé se stalo, že to zkrátka nefunguje.

Deluxe edice

V tomto případě je Deluxe Edice skoro nutností. Pro úplné docenění je ještě potřeba znát extra čtyři kousky. Písničky mají mnohem větší kouzlo. Úderná "Come On Love" boří všechny zdi a konečně dovolí nahlédnout do tajů pohádkové země. Závěrečná spolupráce s elektronickou skupinou Sigma na písni "Cry" ukazuje, jakým směrem se mohla skupina na nové desce vydat. Kdyby tyto rozšiřující songy vystřídaly několik nevýrazných kousků ze základní edice, mohlo se hodnocení vyhoupnout až na 7/10.

Take That nevydali špatné album. Fanoušci (nebo spíše fanynky) budou spokojené, ale zdá se, že nám pánové už stárnou a s nimi i jejich nápady. Vykulené oči a spadlé brady Alenky v říši divů, nečekejte. A my budeme už jen doufat, aby úvodní básnička nepokračovala dalším veršem: "Tři malí Take That šli ulovit lva, neúspěch sežral jednoho a zbyli už jen dva."