SuperHeavy - Superheavy
Tracklist
- 1. "SuperHeavy" 5:05
- 2. "Unbelievable" 3:50
- 3. "Miracle Worker" 4:09
- 4. "Energy" 3:42
- 5. "Satyameva Jayathe" 4:07
- 6. "One Day One Night" 4:37
- 7. "Never Gonna Change" 4:23
- 8. "Beautiful People" 5:00
- 9. "Rock Me Gently" 6:00
- 10. "I Can't Take It No More" 3:21
- 11. "I Don't Mind" 4:59
- 12. "World Keeps Turning" 3:43
Průměr hodnocení
Poslední hodnocení
Přiznám se, z tohoto alba jsem měl trochu obavy. Jak to dopadne, když máte pohromadě přehršel hvězd, by mohli vykládat třeba v Realu Madrid - ne vždy je to zaručený sukces. SuperHeavy je obdobou fotbalových Galacticos, akorát místo Zidana, Figa, Ronalda a dalších es tu hrají Mick Jagger, Dave Stewart, Joss Stone, AR Rahman a Damian Marley. A se svým skvělým debutem si tato superpartička v pohodě dokráčela do Ligy mistrů.
Na desce SuperHeavy je nejlepší její pestrost, mazané fórky zkušených protagonistů (třeba zamontovaný kus "Sweet Dreams" od Eurythmics v závěru houpavé "I Don't Mind") a nepřeslechnutelná hitovost (první singl "Miracle Worker" tu má přehršel potenciálních a lepších následovníků, třeba výbušnou "Energy" nebo "Satyameva Jayathe" s velkolepým refrénem). Každý z elementů kapely do formace přinesl svou originální přednost a výsledkem setkání těchto jedinečných energií je hudba, která je výbušná i pohodová, tvrdá i houpavá, drásavá i jemná a hlavně je sexy. SuperSexy.
Muzika SuperHeavy, jakkoliv to mohlo zpočátku vypadat nepředstavitelně, je vskutku rafinovaná míchanice stoneovského rocku, reggae, hudby Bollywoodu a modrookého soulu. Mick je uvolněný, velký šéf (naštěstí bez diktátorských manýr), který hecuje Damiana a Joss k tomu, aby svým zpěvem převálcovali vše, co se jim může postavit do cesty. A Stewart s Rahmanem, to jsou dva šamani, jež tomu vymakanými aranžemi a produkcí ještě přikládají pod kotel.
Je tu jen pár... číst dále
řadové album
2011
90 %
další alba
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
26.10.2014 - 19:42 | Shaqualyck
Těžko uvěřit, že výsledkem spolupráce tolika zajímavých jmen je taková nudná slátanina. Tím nejlepším na celé desce je cover od Obeyho. Zklamání.
25.01.2012 - 17:49 | mArcElkrIz
dal jsem tomu snad deset šancí. ale prostě to zní jako hra na něco... a nějak tomu chybí boogie a sex-elegance. Když MJ vykročí čapím krokem se vztyčenou rukou s mikrofonem v rámci svých RS, je to k sežrání, když JS vyklouzávají ňadra při vžití se do srdečního popsoulu, je to roztomile živočišné a skutečné. Ale tady to nějak šumí, bublá, ale nejiskří...