Sleigh Bells - Treats

Album "Treats" vyšlo v květnu a ano, je to ostuda zmínit se o něm až tak pozdě. Na druhou stranu - tato deska učarovala mnohým a o Sleigh Bells s největší pravděpodobností ještě několikrát uslyšíme. A jestli ne, tak co. Nezmění to nic na tom, že odvaha agresivně a dacansky znějícího dance-pop-punku producenta Dereka E. Millera s hlasem slečny Alexis Krauss může přijít vhod.

Lisa Wright z NME napsala o jejich prvním singlu a otvíráku alba "Tell 'Em", že od doby slečny Arulpragasam tu nebyl song, který by nechal násilí znít tak zatraceně tanečně". A má nejspíše pravdu. Nehledě na to, že toto duo postavu M.I.A. obdivovalo - Srílančanku zase velice nadchla dema Millera, který s radostí obětoval základ jednoho ze svých songů a v roce 2009 vypomohl M.I.A. se songem "Meds And Feds" z letošního alba "/\/\ /\ Y /\". Základ songu ostatně najdete i na "Treats", nejspíše ho nepřeslechnete. Porovnáte-li oba tyto originály, možná vás až zarazí, že působí něžněji a pomaleji. M.I.A. po spolupráci upsala tuto dvojku ke svému vydavatelství N.E.E.T., Alexis dodává: "Je to o té kreativní společnosti, ne o obchodu každý den, ona se o nás zajímala mnohem dřív [než kupříkladu jejich vydavatelství Mom + Pop], všem jsme byli volní, což nám moc posílilo sebevědomí." Jako součást této kreativní a tvůrčí komunity se už nejspíše počítá ten ryšavý chlapec, kterého si oba interpreti vypůjčili do svých videí (M.I.A. v "Born Free" a Sleigh Bells v "Riot Rhythm").

Deska "Treats" je velice pestrá a kompaktní. Trvá jen půl hodiny a má spád. Především však ale neobyčejný a záviděníhodný drive. Je pravda, že konzumenty komerčního popu tento popíček nejspíše nepotěší, věřím ale, že i je by možná minimálně "Infinity Guitars" nebo "Riot Rhythm" bavilo, možná by si třeba i trsli. Alexis má zajímavě nijaký hlas. Nebojím se napsat, že nebýt těch vrstev, efektů a vokalizéru, mohla by folkové kapele jako zpěvačka udělat pořádnou ostudu. Ale možná ne.

Sleigh Bells - Riot Rhythm

Obsah a forma alba vynahradí labužníkům nejednu újmu z podobných noisepopových děl. Toto album zprostředkuje toliko harmonie! A příjemně dravé atmosféry, melodie a technické hříčky, drtivá většina z písní má happyend, no krása. Jako by pan Miller & slečna Krauss pochopili, že už bylo zbytečně hodně hudby ve stylu glam-punk-psychedelic-rocku pseudo britských sedmdesátek. Velice příjemně ostatně zní i samotná kombinace reálných garážových nástrojů s hromadou boosterů, efektů plným hlasem Alexis a stále ještě slyšitelnými electro klávesami.

Mezi to nejpovedenější patří kromě již zmíněných kusů kupříkladu "A/B Machines", povedená a energická, optimismu a harmonií plná vypalovačka, která působí místy jako nějaké oldies a písnička z pořadu od Dády. "Rill Rill" je pozoruhodný song, který na desku vůbec nepasuje. Technicky jde z něj cítit, že je pořád jejich, měnícím se stylem, cinkáním, ujetými vzdechavými vokály a především akustickými kytarami na albu funguje jako povedený předěl. To nejostřejší, co na desce najdete a připomene luxusní Kap Bambino, je song o samých jedničkách "Straight A's". Ten je nejspíše už přespříliš. Povedený song, ale postprodukcí z něj zbyl jen opravdový rachot. Nedovedu si ani představit tu kalbu, na které by tento hukot lidi potěšil, a to mám docela velkou fantazii.

Subjektivně jsem si desku užil. Přijde mi nápaditá a pestrá, ale jsem schopný soucítit s lidmi, kteří o tomto žánru mluví bez adjektiv a už v polovině se jim tak zrychlí srdce a zkřiví prsty, že ten kravál prostě radši vypnou, protože fákt jako nepotřebujou, ať je hudba vyloženě sere. Ti, co albu dají šanci, protože jim ukázky napoví, že možná třeba i jo, můžou mít desku přinejmenším rádi. I když ne pořád a ne v kuse. Ale o tom hudba není. Hodnotím tak, jak hodnotím - není to proto, že by mě interesovaly prognózy o tom, jak třeba tady ti dva divní lidi budou jednou slavní a velcí, je to proto, že desce až na pár detailů nemám absolutně vůbec nic, co bych vytknul. Songy jsou parádní, Miller umí, Krauss funguje biploárně a to na duchu alba přidává, má to hloubku, atmosféru, paralyzovaný prostor, něco jako vášně, vzteky i city, spád má parádní tempo, dramaturgicky jede, umí potěšit i vytočit, tečka.