Sevřená pěst ve tvaru afrického kontinentu, zdobící obal desky A Long Way to the Beginning od Seuna Kutiho, vystihuje její obsah dokonale. Kritická a bojovná rétorika k afrobeatu tak nějak přirozeně patří, tím spíš pokud se jedná o potomka a přímého pokračovatele Fely Kutiho, nesmiřitelného aktivisty a vynálezce žánru. Ale Seun se na svém třetím albu dopracoval k opravdu mimořádně energickému a naštvanému výrazu. Když se dohromady spletou pekelné polyrytmy, nabroušené dechy, odpovídačky dámského sboru a odsekávané pregnantní frázování samotného frontmana, stává se ze skladeb jako IMF, Kalakuta Boy nebo African Smoke hudební projektil o průraznosti dělové koule.
Seun zpívá jinak než Fela, je ostřejší a dynamičtější, užívá si hypnotické opakování sloganů do ostinátních rytmických vzorců, aby to v pravou chvíli efektně přeseknul sborový refrén, offbeat nebo žhavý dechový riff. Moderní šťávu dodávají albu také dva hostující brooklynští rappeři M1 (ve skladbě IMF, což je zkratka pro Inernational Motherfucker) a Blitz the Ambassador (African Smoke), všechno se ovšem stále odehrává v intencích afrobeatového kánonu, kterého se Seun neochvějně drží a jen ho přibrušuje pro uši mladé generace posluchačů.
Tlak, který se svou kapelou vyvíjí ve zmíněných skladbách, je skutečně enormní a definuje tvářnost celého alba, v přílišném množství by ale mohl být i příčinou jednotvárnosti. Naštěstí si zpěvák i tohle umí ohlídat.... číst dále
Sevřená pěst ve tvaru afrického kontinentu, zdobící obal desky A Long Way to the Beginning od Seuna Kutiho, vystihuje její obsah dokonale. Kritická a bojovná rétorika k afrobeatu tak nějak přirozeně patří, tím spíš pokud se jedná o potomka a přímého pokračovatele Fely Kutiho, nesmiřitelného aktivisty a vynálezce žánru. Ale Seun se na svém třetím albu dopracoval k opravdu mimořádně energickému a naštvanému výrazu. Když se dohromady spletou pekelné polyrytmy, nabroušené dechy, odpovídačky dámského sboru a odsekávané pregnantní frázování samotného frontmana, stává se ze skladeb jako IMF, Kalakuta Boy nebo African Smoke hudební projektil o průraznosti dělové koule.
Seun zpívá jinak než Fela, je ostřejší a dynamičtější, užívá si hypnotické opakování sloganů do ostinátních rytmických vzorců, aby to v pravou chvíli efektně přeseknul sborový refrén, offbeat nebo žhavý dechový riff. Moderní šťávu dodávají albu také dva hostující brooklynští rappeři M1 (ve skladbě IMF, což je zkratka pro Inernational Motherfucker) a Blitz the Ambassador (African Smoke), všechno se ovšem stále odehrává v intencích afrobeatového kánonu, kterého se Seun neochvějně drží a jen ho přibrušuje pro uši mladé generace posluchačů.
Tlak, který se svou kapelou vyvíjí ve zmíněných skladbách, je skutečně enormní a definuje tvářnost celého alba, v přílišném množství by ale mohl být i příčinou jednotvárnosti. Naštěstí si zpěvák i tohle umí ohlídat. Osvěžující vybočení představuje uprostřed kolekce skladba Ohun Aiye, v níž si Kuti odskočí od afrobeatu (a od angličtiny) k tradičnímu ghanskému stylu highlife, a nakonec přeci jen i trochu zvolní v závěrečné písni Black Woman, kde skládá hold africkým ženám zmiňujíc osobnosti jako Angela Davis nebo Nina Simone.
Předchozí desku From Africa with Fury: Rise produkoval Seunovi slovutný Brian Eno a ani tentokrát si do studia nepozval žádného nýmanda. Americký pianista a skladatel Robert Glasper má bohaté zkušenosti s jazzem i hip hopem a v té době už měl na kontě i svou první Grammy. Pod jeho dohledem vznikla nahrávka, která sice neomráčí nekonvenčností, ale svou intenzitou rozhodně ano. V čele skupiny Egypt 80, v níž po otcově smrti zaujal v devadesátých letech jeho místo, nedělá Seun určitě jménu Kuti ostudu.
Komentáře