Prý workoholik a člověk vydávající alba ve zběsilém tempu. Snad. Každopádně je pravda, že Ryan Adams dokonale mapuje svoje nálady, touhy i vize a vrývá je do drážek vinylů a vtiskává do pásů.
Jasně, je to tak. Někdo celý život hraje a obráží stovky koncertů a když dojde na konec cesty, zjistí, že po něm není dostatek stop. Žádné nahrávky, žádný hmatatelný odkaz. Ryan Adams naopak mapuje vše do puntíku. Když ho napadne zabrousit do hardrocku, zaznamená to rovnou na LP; když si chce pohrát s elektronikou, věnuje tomu celou sadu digitálních nahrávek. Zatím se neztrácí. Naopak, jeho rukopis je stále znatelnější. A mimochodem, stále více svým přístupem připomíná kmotříčka Neila Y.
Takže, co si pro nás přichystal v albovém mezičase? Tentokrát tu máme dvě dvojice nahrávek, které nebyly zužitkovány v roce 2009 na albu Cardinology. Nejedná se tedy o žádné velké žánrové kotrmelce, žádné dechberoucí překvapení, ale v žádném případě ani o nedodělky či odpad. V tomhle směru zatím Adams projevoval velmi vytříbený vkus a nadhled. Berme tedy tuto čtveřici písní jako příjemný doplněk k vydařené poslední desce spolku The Cardinals. Vlastně i jako vzpomínku na zesnulého baskytaristu Chrise Feinsteina, který zemřel v roce vydání Cardinology.
Čeká nás akustičtější stránka Cardinals (nakřáplý zvuk humbuckeru youngovsky nezavazbí), vše na svém místě, dokonale melodický songwriting, klavír, vícehlasy proplétající se kolem ve výškách... číst dále
Prý workoholik a člověk vydávající alba ve zběsilém tempu. Snad. Každopádně je pravda, že Ryan Adams dokonale mapuje svoje nálady, touhy i vize a vrývá je do drážek vinylů a vtiskává do pásů.
Jasně, je to tak. Někdo celý život hraje a obráží stovky koncertů a když dojde na konec cesty, zjistí, že po něm není dostatek stop. Žádné nahrávky, žádný hmatatelný odkaz. Ryan Adams naopak mapuje vše do puntíku. Když ho napadne zabrousit do hardrocku, zaznamená to rovnou na LP; když si chce pohrát s elektronikou, věnuje tomu celou sadu digitálních nahrávek. Zatím se neztrácí. Naopak, jeho rukopis je stále znatelnější. A mimochodem, stále více svým přístupem připomíná kmotříčka Neila Y.
Takže, co si pro nás přichystal v albovém mezičase? Tentokrát tu máme dvě dvojice nahrávek, které nebyly zužitkovány v roce 2009 na albu Cardinology. Nejedná se tedy o žádné velké žánrové kotrmelce, žádné dechberoucí překvapení, ale v žádném případě ani o nedodělky či odpad. V tomhle směru zatím Adams projevoval velmi vytříbený vkus a nadhled. Berme tedy tuto čtveřici písní jako příjemný doplněk k vydařené poslední desce spolku The Cardinals. Vlastně i jako vzpomínku na zesnulého baskytaristu Chrise Feinsteina, který zemřel v roce vydání Cardinology.
Čeká nás akustičtější stránka Cardinals (nakřáplý zvuk humbuckeru youngovsky nezavazbí), vše na svém místě, dokonale melodický songwriting, klavír, vícehlasy proplétající se kolem ve výškách poletujícího Adamsova hlasu (Your Name Is on Fire), zvonivá akustika a kolorující steel kytara (Go Ahead and Rain), tlumené bicí jak koně prchající v bouři (Invisible Red), prostě ona folkem řízlá country music, pro kterou se vžila nálepka alt-country.
V závěrečné Future Sparrow se dokonce dokonale probouzí duch Adamsových milovaných Grateful Dead a to nejen díky kytaře kouzelníka Neala Casala, ale vůbec celé kompozici. Tikající bicí, struny obou kytar i steelky splétají pavučinu pevnou a vzdušnou, vícehlasy přizvukují ve slokách a refrén graduje, bicí houstnou a noří se elektrické piáno. Pravá tečka. Pravá americana. Pravá klasika v Adamsově tvorbě.
Je čas na další studiové album. Ale třeba tenhle Kanaďan ještě něco vyloví v některé další kapse.
Komentáře