Roots Manuva patří k nejvýraznějším britským hudebníkům posledních dvaceti let. S debutem Brand New Second Hand si získal nejen respekt široké obce posluchačů, ale také nálepku hiphopového pionýra, jehož trajektorie závisí primárně na privátním uměleckém rozpoložení. Ostatně s ohledem na titul nové desky Manuva řekl: „Pro tuhle uměleckou formu jsem připravený krvácet.“ Heslo, kterého se drží od v ložnici vyprodukovaného debutu až po spolupráci s Coldcut, Gorillaz nebo The Herbaliser. A to aniž by hlouběji zabředl do škatulek boombapu nebo grimeu, které kolem něj vytrvale oscilují. Místo nich těží z dědictví rodičů pocházejích z rurální části Jamajky a ozvěn dospívání v centrálním Londýně.
Přesto všechno jsem byl jedním z těch, kteří Manuvu začali pozvolna podezírat ze ztráty kreativity a originálních nápadů. Ale hned první minuty novinky a úvodní opus Hard Bastards podezření rozptýlí, temná produkce otevírá pole pro výpověď o jednom tvrdě vydobytém úspěchu a několika generacích, které nepoznaly existenční jistotu. Vrstvy, které současná sociologie popisuje jako underclass, establishment s mírou zla odstupňovanou dle mocenských pozic a Manuova reakce v podobě „hard bars from the hard ass bastards“.
Společně s Hard Bastards ční nad ostatní ještě Stepping Hard a I Know Your Face, které překračují pětiminutovou hranici a kromě svírající atmosféry je spojuje také silná výpověď. Výpověď, kterou Roots Manuva... číst dále
Roots Manuva patří k nejvýraznějším britským hudebníkům posledních dvaceti let. S debutem Brand New Second Hand si získal nejen respekt široké obce posluchačů, ale také nálepku hiphopového pionýra, jehož trajektorie závisí primárně na privátním uměleckém rozpoložení. Ostatně s ohledem na titul nové desky Manuva řekl: „Pro tuhle uměleckou formu jsem připravený krvácet.“ Heslo, kterého se drží od v ložnici vyprodukovaného debutu až po spolupráci s Coldcut, Gorillaz nebo The Herbaliser. A to aniž by hlouběji zabředl do škatulek boombapu nebo grimeu, které kolem něj vytrvale oscilují. Místo nich těží z dědictví rodičů pocházejích z rurální části Jamajky a ozvěn dospívání v centrálním Londýně.
Přesto všechno jsem byl jedním z těch, kteří Manuvu začali pozvolna podezírat ze ztráty kreativity a originálních nápadů. Ale hned první minuty novinky a úvodní opus Hard Bastards podezření rozptýlí, temná produkce otevírá pole pro výpověď o jednom tvrdě vydobytém úspěchu a několika generacích, které nepoznaly existenční jistotu. Vrstvy, které současná sociologie popisuje jako underclass, establishment s mírou zla odstupňovanou dle mocenských pozic a Manuova reakce v podobě „hard bars from the hard ass bastards“.
Společně s Hard Bastards ční nad ostatní ještě Stepping Hard a I Know Your Face, které překračují pětiminutovou hranici a kromě svírající atmosféry je spojuje také silná výpověď. Výpověď, kterou Roots Manuva nepředvádí v teorií sjednoceném rámci, ale která má mnohem blíže k nekončícímu proudu kritického vědomí, které vidělo až příliš, než aby šetřilo vhledy na pomezí moudrosti starců a filosofického citu. A fotka na přebalu desky tyto dojmy jen potvrzuje.
Ale i ze zachmuřených vizí a hutné atmosféry probleskuje hravost jako v tracku Facety 2:11 z produkčního pera Four Tet, kde si Roots Manuva hraje s přednesem a dikcí víceméně absurdních slovních spojení. A se svojí jasně identifikovatelnou barvou hlasu se nebojí ani zpívat, díky čemuž nejednou připomene Ghostpoeta.
A aby ono krvácení pro uměleckou formu nebylo jen prázdnou frází, dal Manuva producentskému týmu k dispozici zhruba šedesát různých písní, které mohli přepracovávat a smyčkovat. Šestá studiovka britského pionýra se tak i díky neortodoxnímu přístupu nemá za co stydět a po dvou spíše slabších počinech se zdá, že Rodney Smith dále zraje. Možná mu pomohlo i to, že se z betonového centra Londýna odstěhoval na předměstí, kde mezi jeho hlavní starosti patří péče o rozlehlou zahradu. Zkušenost, která jej prý velmi nabíjí.
Recenze vyšla v časopise Full Moon #56.
Komentáře