Rod Stewart - Time

Za dvacet let se toho dá stihnout opravdu mnoho. Třeba se i několikrát oženit a rozvést nebo počít pár dětí. Dnešní hudební interpreti či kapely za tuto dobu dokážou napsat pět až šest alb s autorským repertoárem. Rod Stewart od roku 1991 nevydal ani jedno.

To ale neznamená, že by zahálel. Naopak se zhlédl v coververzích ať už rockových klasik nebo swingových standardů. Na nové desce ovšem znovu vytáhl své autorské pero ze zaprášeného penálu a pustil se do psaní nových písní. Pouze song "Picture In A Frame" na album dopsal Tom Waits.

Celé album se dá poslouchat s lehkým úsměvem na tváři, i když ani zde nechybí vážnější témata. Třeba píseň "It's Over" pojednává o zpěvákově rozvodu. Téma svých začátků nakousává v písni "Can't Stop Me Now" a na nejeden propařený den tohoto bohéma odkazuje skladba "Brighton Beach". Hudebně jako by se osmašedesátiletý Brit bál posluchače vystrašit z letargického poslechu třeba ostřejší elektrickou kytarou nebo našláplejšími aranžmány.

Takhle je to od začátku až do konce milý a pohodový pop-rock s důrazem na jímavé balady. I zde totiž pomalejší kousky dokazují, že se v tomto ranku písní cítí rozčepýřený blonďák jako ryba ve vodě, a proto se hned třetina songů na desce nachází právě v těchto rytmech. U rychlejších skladeb jako by měl člověk občas pocit, že slyší z dáli ozvěnu patrně nejslavnější Stewartovy písně "Maggie May". Vyloženým šlápnutím vedle ať již hudebně (tupá diskotéková tucárna) či textově je skladba "Sexual Religion".

Album bych zařadil do sorty desek, které se dají nejlépe vychutnávat například při odpolední kávě. Neřeší žádná hloubková témata, spíš tak klouže po povrchu a dává posluchači pocit, jako když si koupí růži bez trnů. Nepřekvapí ho nenadálé píchnutí (což ale může být i na škodu) a může se spolehnout na to, že darovanému udělá radost.