Robyn - Body Talk Pt. 1

Je tomu už pět let, co se zpěvačka vynořila s první verzí alba "Robyn" a všem ukázala, že elektronický pop lze jednak dělat vážně a zároveň s ním doputovat až na přední místa hitparád. Po všelijakých re-edicích se konečně vrací s novou náloží, tentokrát rovnou hudební trilogií zvanou "Body Talk", a už prvním dílem pověsila laťku pořádně vysoko. Nikterak se neodvrací od svého zajetého stylu, přesto se jí podařilo ho vylepšit.

Osm písní není moc, ale vzhledem k tomu, že nás (údajně ještě letos) čekají další dvě pokračování, to lze zpěvačce celkem bez rozpaků odpustit. Celou novinku rozjíždí bez váhání pěkně zostra. "Don’t Fucking Tell Me What To Do" (neříkej mi, kurva, co mám dělat) svou prostořekostí a neprvoplánovou vulgaritou navazuje na předělávku Princova "Jack U Off" (kde zpívá o tom, že svého milého ručně uspokojí) z předešlé desky. Tentokrát se vyzpívává ze svých nešvarů, do kterých si prostě nenechá kecat. Úderné beaty, neuvěřitelná gradace a zmiňovaný text dělají z úvodního songu jeden z vrcholů alba.

Zajeté klišé dospělejší desky se v případě "Body Talk Pt. 1" až trapně nabízí. Jasnou deklarací toho jsou vyzrálé aranže, rozmanitost, nestupidní texty a všeobecná propracovanost nového materiálu. Švédské zpěvačce vypomohla zajetá jména jako Röyksopp, Diplo, Klas Åhlund a Kleerup, díky kterým nahrávka nezní ani trochu monotónně. Zřejmě nejtemnější skladba celého alba "None Of Dem" ve featuringu s Röyksopp dokazuje nezpochybnitelnou magii, která mezi duem a Robyn funguje. Veselejší (a také tanečnější) tvář nastavuje v naléhavé "Dancing On My Own", která se stala pilotním singlem. O nepřeslechnutelné podobnosti s "With Every Heartbeat" jste si mohli přečíst už ve Slyšeno v předstihu.

Námětem celého alba je dle Robyn její okouzlení roboty a moderními technologiemi, zazpívala si o tom přímo i ve futuristické "Fembot". Odvahu experimentovat dokázala v "Dancehall Queen", kde spojila elektroniku, taneční pop a celkem překvapivě i prvky reggae. Poslední dva tracky ukazují zpěvačku v její nejniternější poloze. U "Hang With Me" se nedokážu zbavit myšlenek na titulní song z pohádky "Tři oříšky pro Popelku", ale k přesládlému cukrkandlu má Švédka přece jen dost daleko. Smyčce a klavír k Robyn jednoznačně patří a na elektronické desce nepůsobí nikterak rušivě.

Záměr zpěvačky vydat tři mini-alba není špatný, první díl se mimořádně povedl. Problémem je, že po osmi výborných písničkách přichází rychle konec. Až se trilogie uzavře, pak možná budeme moci říct: Ano, "Body Talk" je jedno z nejlepších electropopových alb vůbec, ale dokud další dva díly nevyjdou, tak nám nezbyde než čekat a doufat, že nepřijdou nečekané zádrhele. Robyn má totiž našlápnuto prostě skvěle.