The Replacements - Hootenanny

Jak se z pankáče stává písničkář aneb skladatelská emancipace Paula Westerberga. Tak by se dal v kostce shrnout význam alba Hootenanny v diskografii minneapoliských The Replacements. Ačkoli už jejich o dva roky starší debut napovídal leccos o ambicích přesahujících ortodoxní punkovou ohrádku, teprve dvojka názorně ukázala, že hudba pro ně není jen prostředkem k vyjádření sociálních či generačních frustrací, připadně ventilem pro nahromaděnou energii, ale že chtějí především psát nápadité, úderně vypointované písně bez ohledu na žánrovou čistotu. A to aniž by ztratili auru neotesaných rock'n'rollových chuligánů, kteří nemají k hrdlu lahve nikdy daleko.

Na půlhodinové ploše alba Hootenanny jako by toho chtěli za každou cenu stihnout a vyzkoušet co nejvíc. Na kořeny kapely navazují sveřepé punkové vypalovačky Run It, You Lose nebo Hayday, přiostřené rockabilly zazní v Take Me Down to the Hospital, z podobných country-folkových zdrojů jako písně v témže roce debutujících R.E.M. se zase napájejí hitová Color Me Impressed a instrumentálka Buck Hill. Vyloženě za roh nakukuje píseň Willpower vyvolávající svou strašidelnou basou a naechovaným zpěvem téměř hororové nálady, ještě větším úletem je post-punkový song Within Your Reach, který si ve studiu uklohnil Westerberg sám včetně kláves a automatického bubeníka. Závěr jistí lo-fi folková Treatment Bound a to mají The Replacements na skladě ještě vyložené ptákoviny jako Mr. Whirly parodující beatlesáckou Oh! Darling nebo titulní otvírák, v němž si celé kvarteto navzájem prohodilo své nástroje a podle toho to také zní (podobný fígl s ještě brutálnějším výsledkem si pamatuji také z desky La la lai našeho Dunaje).

Důsledkem dychtivého testování nových výrazových možností je určitá roztříštěnost nahrávky. Ta ale může být brána stejně dobře i jako záměr v duchu názvu alba odkazujícího k folkové tradici hudebních večírků, během nichž se může na pódiu prezentovat jakýkoli hudebník, který o to stojí. Pestrost je v takovém případě zaručena a to platí i o písničkách na této desce. Oproti debutu The Replacements každopádně vykazují enormní posun, v němž stále ještě mladý punkrockový výhonek velkoryse hnojí výživnou trestí z amerických hudebních tradic. Sice poněkud chaotickým způsobem, ale s nakažlivým elánem a hlavně zábavně.