V roce Pražského jara už měla domácí "beatová" scéna první dětské krůčky dávno za sebou, od nadšeneckého epigonství přecházela k vlastním nápadům a bujela do dalších a dalších nadějných výhonků. Monopolním komunistickým vydavatelstvím ale chyběla ochota tenhle podezřelý a nechtěný import ze Západu vydávat a tak mnoho zajímavého z těch dob zůstalo navždy ztraceno a to, co se nakonec podařilo do edičních plánů protlačit, dopadlo vinou nezkušenosti a kompromisů leckdy všelijak. To byl i případ alba Šípková Růženka skupiny Rebels, která si udělala jméno řemeslně dotaženou imitací barevných vícehlasů kalifornské scény v čele s The Mamas and the Papas. Deska, kterou se Supraphon uvolil realizovat, už ale slibovala ambicióznější materiál s originální koncepcí na motivy známých pohádek, v nedotaženosti tohoto záměru je ovšem hned první a nejzásadnější problém.
Michaelem Prostějovským česky otextované původní písničky nakonec tvoří jen první stranu alba, druhou zaplnily převážně covery The Mamas and the Papas. Navíc parta podezřelých mániček těžko mohla dostat plnou kontrolu nad celým projektem a tak do hry vstoupil skladatel a dirigent Václav Zahradník s orchestrem, stal se autorem větší části původního repertoáru (jen Sněhurka a Perníková Chaloupka je hudebně dílem členů kapely) a zvuk Rebels, už tak hodně soft, ještě zjemnil. Naštěstí ale tehdy šestadvacetiletý Zahradník ještě nebyl tím usměvavým panákem z Televarieté, jeho... číst dále
V roce Pražského jara už měla domácí "beatová" scéna první dětské krůčky dávno za sebou, od nadšeneckého epigonství přecházela k vlastním nápadům a bujela do dalších a dalších nadějných výhonků. Monopolním komunistickým vydavatelstvím ale chyběla ochota tenhle podezřelý a nechtěný import ze Západu vydávat a tak mnoho zajímavého z těch dob zůstalo navždy ztraceno a to, co se nakonec podařilo do edičních plánů protlačit, dopadlo vinou nezkušenosti a kompromisů leckdy všelijak. To byl i případ alba Šípková Růženka skupiny Rebels, která si udělala jméno řemeslně dotaženou imitací barevných vícehlasů kalifornské scény v čele s The Mamas and the Papas. Deska, kterou se Supraphon uvolil realizovat, už ale slibovala ambicióznější materiál s originální koncepcí na motivy známých pohádek, v nedotaženosti tohoto záměru je ovšem hned první a nejzásadnější problém.
Michaelem Prostějovským česky otextované původní písničky nakonec tvoří jen první stranu alba, druhou zaplnily převážně covery The Mamas and the Papas. Navíc parta podezřelých mániček těžko mohla dostat plnou kontrolu nad celým projektem a tak do hry vstoupil skladatel a dirigent Václav Zahradník s orchestrem, stal se autorem větší části původního repertoáru (jen Sněhurka a Perníková Chaloupka je hudebně dílem členů kapely) a zvuk Rebels, už tak hodně soft, ještě zjemnil. Naštěstí ale tehdy šestadvacetiletý Zahradník ještě nebyl tím usměvavým panákem z Televarieté, jeho aranžmá byla na tehdejší zvyklosti docela nekonvenční a spojení s beatovou skupinou neokoukané. Zatímco dnes jedna autorsky bezradná rocková legenda za druhou zašívá svoje dávné hity do konfekčních smyčcových overalů, písně z A-strany Šípkové Růženky už s myšlenkou takového spojení vznikaly a je to na nich v pozitivním smyslu znát. Orchestr se v menší míře zapojil i do aranží převzaté části alba, ale přes tento fakt a přes slušný výkon samotných Rebels (jisté vokály, na tehdejší dobu obstojná angličtina) tvoří obě poloviny nesourodý slepenec.
"Pohádková" první strana je přirozeným jádrem alba, i ta má ale své mouchy. Odvahu ve snaze o koncepčnost jí nelze upřít, neskrblí výraznými melodiemi a krásně sezpívanými vícehlasy. Ve spojení hudby a textů už to ale mnohde pořádně skřípe a zastaralost je tu ještě patrnější než u hudební složky samotné. Nad krkolomným frázováním by se ještě dalo přimhouřit nostalgicky shovívavé oko, ale kontrast rozechvělého patosu ve vokálech (to je případ především Josefa Plívy, Jiří Korn je o něco civilnější) s pohádkovými náměty je často komický a místy (Perníková chaloupka) až nesnesitelný. To samozřejmě zdaleka nebyl pouze problém Rebels, český rockový zpěv stále prožíval učednická léta, ale ani s tímhle vědomím se přes inkriminovaná místa nejde přenést. I když je ale Šípková Růženka plná začátečnických chyb a nefunkčních ústupků, svou průkopnickou hodnotu si do velké míry uchovává.
21.05.2019 - 8:05 | poutnik
Klasika, která zůstává silná i po letech. Na mysli mám a hodnotím samozřejmě jen pohádkovou A stranu. Ten zbytečný revival z B strany jsem ignoroval už v době, kdy jsem se k albu jako kluk dostal poprvé a není důvod na tom nic měnit ani dnes.