Queen - Forever

"Pokud něco děláš, dělej to pořádně." Tuto frázi slyší děti od svých rodičů v mládí velmi často. Proto se podívejme rovnou na rozšířenou verzi. A hned ze dvou pohledů, přičemž ten druhý si můžete přečíst v přiloženém infoboxu.

Queen nikdy nebyli jednotvárná skupina. Tak jako sladké doplňuje slané, hořké kyselé, v jejich muzice se snoubí pop s rockem, operou a mnoha dalšími vlivy a samozřejmě rychlé skladby s pomalými. Freddie to rád na pódiu i ve studiu pořádně rozjížděl, ale byla v něm i spousta citu, něhy, romantiky. Proto už od začátku kariéry nepsal se svými spoluhráči jen písně typu "Tie Your Mother Down", ale proplétal je libůstkami "Love Of My Life", "Save Me", "In The Lap Of The Gods" a tak dále. V nich naplno vyjadřoval své emoce. Lásky v Mercurym bylo vždycky mnoho a dokázal ji nejen fyzicky cítit a předávat, ale také ji přenést na notový papír a vyzpívat se z ní.

Podobně jako snad každá kapela ani Queen neunikli slabším a hlušším pasážím své tvorby a kariéry. Jelikož je tato romantická kompilace hodně vyčerpávající, nenajdeme na ní jenom perly a krásné kousky, ale také hůře stravitelné záležitosti, například Taylorem nazpívanou "Drowse" či údajně poslední píseň, kterou už ani Mercury nestihl kvůli smrti dozpívat, a proto poslední sloku doprovází svým vokálem Brian May - "Mother Love".

Vůbec z posledního řadového záhrobního alba "Made In Heaven" bylo do této sestavy zařazeno rovnou pět songů a navzdory kritice, která nahrávku nepřijala, lze podotknout, že tu ještě chybí "Let Me Live". Třeba na úkor "I Was Born To Love You", která je rytmicky mimo a narušuje celistvost kompletu, by se sem hodila daleko víc. Na druhou stranu je pravda, že ani "Crazy Little Thing Called Love" není žádným cajdákem.

Skladby z období těsně před Mercuryho smrtí - z alb "Innuendo" a "Made In Heaven" - jako by už byly přinejmenším v té baladické části protkány určitým bilancováním. Muzikant věděl, že ho už mnoho dní na tomto světě nečeká, a spoluvytvářel a nazpíval nádherné klenuté věci "These Are The Days Of Our Lives", "Too Much Love Will Kill You" či málo známou "Bijou" se zasněnou Mayovou kytarou.

Nad několika dramaturgickými nedostatky (vždycky bude někomu chybět dle vlastního vkusu jiná píseň v tracklistu) se dá přimhouřit oko. Celkově je jasně patrné, s čím pohrobci slavné skupiny do projektu šli. Prostě chtěli dát dohromady sbírku pomalých písní a pecek o lásce, věcí zamilovaných a emočních. Povedlo se jim obstát velmi slušně. I booklet deluxe edice obsahující texty a známé i neznámé momentky je na solidní úrovni. Tak jako vše, co Queen udělali po smrti Freddieho, si ale i toto dílo získá tábor odpůrců. Recenze je však o muzice, kterou z těchto dvou stříbrných kotoučků slyšíme, a pokud odstraníme všechny předsudky a bereme v potaz jen ji, stojí jednoznačně za to.

Současná politika Queen

Nad politikou, kterou zbylí členové Queen provádějí, však není od věci se také malinko pozastavit. Má totiž souvislost s novou verzí písně "Love Kills". Zpěv, velmi srozumitelně vykuchaný z původní taneční úpravy, na ní působí velmi nepřirozeně. Pokud oddělíme zpěv a instrumentaci, jsou to dvě velmi povedená díla. May je jako kytarista famózní, Mercury jako zpěvák génius. Dohromady to však vůbec nesouzní, tím hůř ještě v závěru skladby, kdy Freddie téměř rapuje a do toho zní zpomalené tóny melodie. Jak napsal jeden čtenář v diskusi pod minirecenzí kolegy Koce, působí to dojmem, že si Pat a Mat hrají ve studiu.

Původní zprávy hovořily o tom, že se chystá zcela nové album neznámých archivních písní Mercuryho s Queen. May oprášil "epické balady, které znějí fantasticky." Pak se zase našlo několik duetů s Michaelem Jacksonem. Místo kompletní nahrávky raritních písní - ať už s Jacksonem, nebo bez - tu máme dvoudiskový komplet, na kterém je JEDEN duet s Jacksonem, JEDNA nová píseň a JEDNA přepracovaná.

Queen nadále vystupují pod tímto názvem, i když už dávno o žádné Queen nejde. Jednou se divákům představují s Paulem Rodgersem (deska "Cosmos Rock" je velmi povedená!), jindy s Adamem Lambertem (v příštím roce také v Praze). May s Taylorem mají určitě právo nadále vystupovat, hrát písničky, které celý život skládali, ale bojí se snad, že by je pod jejich vlastním jménem hrát nemohli? Že by na ně nikdo nechodil? Paul McCartney i Ringo Starr to tak dělají, stejně Roger Waters či David Gilmour z Pink Floyd, proč tedy ne oni? Kariéra této legendární kapely měla být uzavřena v roce 1997 songem "No One But You" (ta z nepochopitelných důvodů na výběrovce chybí). Poslední písní, kterou s nimi nahrál i baskytarista John Deacon.

Co se týče nekonečného vydávání výběrů, pokud jde o rarity, pak ano, je to v pořádku ("Live At Rainbow 74" budiž důkazem). O remasterovaných verzích studiových nahrávek, doplněných o bonusové disky, to platí dvakrát tak. Písně, které však Freddie nevydal během svého života, by měly nadále zůstat u ledu. On totiž musel dost dobře vědět, proč je tenkrát nevydal. Správcům své pozůstalosti těsně před smrtí vzkázal: "Dělejte si se vším, co chcete, hlavně ať tu není nuda." Přesto by asi bylo nejlepší, kdyby už Freddieho nechali konečně odpočívat v pokoji. Jeho odkaz totiž žije pořád, i bez umělé snahy jej neustále znovu a znovu ždímat.