Správná výslovnost Psapp je... Psapp. To jen tak na úvod, aby bylo jasno. Protože na My-co-to-je-MySpace-Space už tohle edukativní audio dávno není. Protože MySpace už dávno není. Není to, co bývalo.
O téhle rozpustilé londýnské elektronické dvojici jsme pořádně nepsali. A přitom jsou to právě tihle dva, konkrétně Galia Durant a Carim Clasmann, kdo složili song "Cosy In The Rocket" aka titulní melodii seriálu "Grey's Anatomy" aka "Chirurgové" (zase ti "Chirurgové"? Asi tenhle počin bude stát za to poslouchat. A možná i sledovat). Loni v listopadu vydali svou už čtvrtou studiovou desku "What Makes Us Glow" a ta je fajn. Budiž fajn.
To, co Psapp už roky hrají, označují naši chytřejší kolegové hudební kritici jako experimentální elektroniku, v tomto případě občas specifikovanou subžánrem nazvaným toytronica. To proto, že Galia a Carim při nahrávání použijí takřka všechno, co jim přijde pod ruku. Dětské kytárky, flétničky, pískátka, cinkátka, štěrchátka, sušenky, ba dokonce i kuře jménem Brunhilda(!). Měly své místo na debutu "Tiger, My Friend", dvojce "The Only Thing I Ever Wanted", na pět let starém počinu "The Camel's Back" a mají své místo i zde.
A to může být možná trošku škoda. Psapp svůj takřka ničím a nikým se neomezující zvuk tak neomezovaně rozprostírali, až ho vlastně usadili do kolejí, po kterých ten vlak drncá tak nějak pořád stejně. A teď jde zase jen o to, jestli budete patřit mezi ty, kterým to nevadí, protože staří dobří... číst dále
Správná výslovnost Psapp je... Psapp. To jen tak na úvod, aby bylo jasno. Protože na My-co-to-je-MySpace-Space už tohle edukativní audio dávno není. Protože MySpace už dávno není. Není to, co bývalo.
O téhle rozpustilé londýnské elektronické dvojici jsme pořádně nepsali. A přitom jsou to právě tihle dva, konkrétně Galia Durant a Carim Clasmann, kdo složili song "Cosy In The Rocket" aka titulní melodii seriálu "Grey's Anatomy" aka "Chirurgové" (zase ti "Chirurgové"? Asi tenhle počin bude stát za to poslouchat. A možná i sledovat). Loni v listopadu vydali svou už čtvrtou studiovou desku "What Makes Us Glow" a ta je fajn. Budiž fajn.
To, co Psapp už roky hrají, označují naši chytřejší kolegové hudební kritici jako experimentální elektroniku, v tomto případě občas specifikovanou subžánrem nazvaným toytronica. To proto, že Galia a Carim při nahrávání použijí takřka všechno, co jim přijde pod ruku. Dětské kytárky, flétničky, pískátka, cinkátka, štěrchátka, sušenky, ba dokonce i kuře jménem Brunhilda(!). Měly své místo na debutu "Tiger, My Friend", dvojce "The Only Thing I Ever Wanted", na pět let starém počinu "The Camel's Back" a mají své místo i zde.
A to může být možná trošku škoda. Psapp svůj takřka ničím a nikým se neomezující zvuk tak neomezovaně rozprostírali, až ho vlastně usadili do kolejí, po kterých ten vlak drncá tak nějak pořád stejně. A teď jde zase jen o to, jestli budete patřit mezi ty, kterým to nevadí, protože staří dobří Psapp, nebo se zařadíte do tábora těch, kteří čekali něco víc. A pokud něco víc, co by to mělo být? Galia zpívá svým lehce nachlazeným hlasem ty svoje dvoj- a trojhlasy, Carim ji doplňuje tím vším výše zmíněným, co jim přišlo pod ruku, a balí to do glitchového hávu, který ale díky řadě akustických nástrojů zní vlastně pořád spíš jako takový pomačkaný folk.
Z té předchozí věty je asi nejdůležitější slovo pořád. S Psapp si pořád ještě zazpíváte, pořád jsou to písničky, pořád se chvílemi rozjedete ("Wet Salt", "In The Black", "Your Hot Knife"), pořád se chvílemi pohoupáte ("Bone Marrow") a pořád si chvílemi i trošičku zasmutníte ("That's The Spirit"), těžko se ale zbavuje dojmu, že to je pořád tak nějak to samé. Že Galia a Carim na "What Makes Us Glow" střílí náboji, které posbírali po třetí palbě, na které stříleli náboji, které posbírali po druhé palbě, na které stříleli náboji, které posbírali po první palbě. Na druhou stranu je to takové pořád stejně roztomilé, pořád stejně hravé a ve výsledku pořád stejně hezké.
Komentáře