Primal Scream - Riot City Blues
Tracklist
- Country Girl (4:31)
- Nitty Gritty (3:38)
- Suicide Sally & Johnny Guitar (3:14)
- When The Bomb Drops (4:34)
- Little Death (6:22)
- The 99th Floor (3:50)
- We're Gonna Boogie (2:52)
- Dolls (Sweet Rock and Roll) (3:58)
- Hell's Comin' Down (3:27)
- Sometimes I Feel So Lonely (5:06)
Průměr hodnocení
Poslední hodnocení
"A my ty Stouny máme stejně rádi" sdělují nám trucovitě Primals tímto jednoznačným retro výletem. Je to už podruhé v jejich kariéře co se rozhodli odpočinout si od elektroniky a progresu a nahrát čistokrevně rock'n'rollové album, co nezkazí žádnou party. Give Out But Don't Give Up nebylo špatné album (i když prorokům taneční scény tenkrát dost leželo v žaludku), ale řekl bych, že oproti němu si je skupina na Riot City Blues jistější v kramflecích a jde z ní koncentrovanější energie. Místo feťáckého opojení spíš střízlivá břitkost. Bezostyšné vykrádání vzorů je ale oběma deskám společné, takže posluchačská obec se opět dělí na tábor zklamaných progresivistů a tábor těch, kterým jde hlavně o zábavu a té jim tu Primal Scream servírují požehnaně.
Rozjezd je ukázkový: Country Girl patří k největším hitovkám v historii kapely a podobně jako kdysi Rocks vykopává míč hodně vysoko. Další dvě pecky pokračují v ostrém tempu udaným směrem, kytary plivou nadupané riffy a rock'n'rollové idiomy létají vzduchem. Pak se ovzduší mírně rozostřuje, When the Bomb Drops přináší trochu zlověstné psychedelie, Little Death vyvolává atmosféru opiového doupěte, ale The 99th Floor v garážovém duchu znovu přidává plyn. We're Gonna Boogie má dřevní základy, Hell's Coming Down je caujunem líznuté country (tak jako měli Rolling Stones své Factory Girl nebo Dead Flowers). A na závěr samozřejmě archetypální (to je tu prakticky všechno) balada s klenutým... číst dále
řadové album
2006
80 %
další alba
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
02.01.2013 - 12:30 | Reindeer
"A my je máme rádi taky!!" :-) Je zvláštní, že Primal Scream jsou vlastně dvě kapely v jedný - první je PS verze Screamadelica, Vanishing Point etc. a druhá je PS verze Give Out But Don't Give Up a Riot City Blues. A oběma to neskutečně šlape... Osobně mám radši Give Out But Don't Give Up, ale Riot City Blues mě vlastně k Primal Scream přivedlo a jednu dobu jsem tuhle desku sjížděl skoro pořád. Country Girl je vážně skvělá - nesmím zapomenout zmínit video (http://www.youtube.com/watch?v=PWjm_W-4Ml8). Když tak na něj koukám, už se nedivím vůbec ničemu - tohle jsou prostě JůEsEj se vším všudy, což by se dalo říct i o celý Riot City Blues. Jo, a ještě zbožňuju Nitty Gritty, When The Bomb Drops a Sometimes I Feel So Lonely...
Prostě a jednoduše - jsem rád, že mají Stouny tak rádi, protože když se hoši vyblbnou, vždycky vznikne super deska.