Pink Floyd - The Piper at the Gates of Dawn
Tracklist
- Side one
- 1. "Astronomy Domine" 4:12
- 2. "Lucifer Sam" 3:07
- 3. "Matilda Mother" 3:08
- 4. "Flaming" 2:46
- 5. "Pow R. Toc H." 4:26
- 6. "Take Up Thy Stethoscope and Walk" 3:05
- Side two
- 1. "Interstellar Overdrive" 9:41
- 2. "The Gnome" 2:13
- 3. "Chapter 24" 3:42
- 4. "Scarecrow" 2:11
- 5. "Bike" 3:21
Průměr hodnocení
Poslední hodnocení
Opět nepřehlédnutelný červený praporek na časové ose rockové historie, na jaké byl rok 1967 extrémně bohatý. The Piper at the Gates of Dawn je stěžejním bodem pro vývoj psychedelie, space rocku, art rocku a dalších příbuzných větví a oddenků rockového rodokmenu. Je také prvním a zároveň posledním albem Pink Floyd, na němž je Syd Barrett jednoznačným tahounem jako skladatel, zpěvák i vizuální magnet. Byl hlavním konstruktérem zvuku a prezentace skupiny v této její rané fázi, zatímco pozdější kapelník a ještě pozdější diktátor Roger Waters se na debutu představuje jen jednou skladbou Take Up Thy Stethoscope and Walk.
Album rozvířilo už tak dost bouřlivé vody rockového oceánu novátorským důrazem na atmosféričnost a zvukové experimenty. Barrettovy skladby plné zvláštních harmonických postupů, blouznivých melodií a fantastických textů promlouvají hlasem vesmírných tuláků i pozemských podivínů. Dominují jim nespoutaně zvukomalebné kytarové imprese nadnášené snovými party Wrightových varhan, často využívají zkreslených zvuků a průkopnických koláží (Power R. Toc H.). Zálibu v kosmické tématice demonstrují především dvě ústřední kompozice alba, z hypnotických akordů a halucinogenních melodií utkaná Astronomy Domine a zbytnělý instrumentální opus Interstellar Overdrive. V něm se na téměř desetiminutové ploše setkávají kytarové příbojové vlny, futuristické pípání, varhanní mlhoviny a záludné studiové triky.
Vedle toho ale najdeme na... číst dále
řadové album
1967
100 %
další alba
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
09.05.2022 - 14:13 | Acid3P
Otázka znie, aký podiel drog a prirodzenej kreativity vytvorili tento piedestál psychedelického rocku? A nasledujúca otázka znie, či je možné dobrovoľne počúvať tento album bez narkotík? Každý nech si nájde tú svoju cestu, ale pravdou je, že týmto chlapcom nechýbala odvaha a tá väčšinou vedie ku veľkým dielam. Piper At The Gates Of Dawn nesporne legendou je, ale nie dostatočne chytľavou na opätovné vypočutie.
#57 Uncut Magazine - 200 Greatest Albums Of All Time
25.05.2020 - 10:48 | poutnik
Astronomy Domine je samozřejmě neskutečná pecka, zejména na svou dobu, ale to ostatní už taková sláva není. Chápu, že kluky u prvního alba bavilo blbnout v nahrávacím studiu, ale tak trochu se v tom začali topit a místo opravdového hraní si jen hráli. Tyhle experimenty mají svůj smysl jako objevitelská cesta, ale nikdy jsem nepochopil potřebu vydávat je za něco víc ať už ze strany muzikantů nebo posluchačstva. Ale zase na druhou stranu, dopadlo mnohem lépe než podobné experimentální opusy Lennona a Yoko.
02.07.2019 - 8:42 | vishnar
Právě tady započala legenda, kterou i já beru jako nejlepší rockovou kapelu všech dob. Psychedelie a space rock jsou hlavním tahounem této rané fáze, zcela se lišící od známých pozdějších alb. Těžko vybrat nejlepší skladby. A to kdysi byly časy, kdy jsem jako dítě tohle album nedokázal ani doposlouchat (ale už jsem měl rád jiná jejich alba). Člověk časem prozře, ještě že jsem tomu pak dal další šanci.
31.12.2016 - 16:51 | Yack1
Čím zakončit starý rok než poslechem nejoblíbenější kapely. Hodně k tomu přispívá i to, že jsem od Ježíška dostal 16diskový komplet. A začal jsem popořadě. Vše co napsal Akana sedí, se vším se dá souhlasit. Nehodnotím však album kvůli přínosu světové rockové hudbě, což je nesporné, ale podle toho, jak se mi líbí. A někdy je na mně těch experimentů, improvizací a disharmonických zvuků až moc. Dát téhle desce průměr a nebo i jen 60% je asi málo, i kvůli textům, já však v porovnání s pozdější tvorbou jinak nemůžu. Stále si hledám cestu k tomuto albu a nejde to.
02.11.2016 - 14:52 | mrkvivit
Lidé, kterým se toto líbí
Akana
Yack1Neuvěřitelný debut jedné průkopnické kapely! Ani se mi nechce věřit, že zanedlouho uplyne padesát let od jeho vydání. Přesto pořád zní naprosto skvěle (včetně dobové produkce a mixu) a neustále oslovuje nové generace posluchačů.
Deska překypuje nápady a emocemi. Vedle sebe tu v dokonalé harmonii koexistují jinak velmi kontrastující "dětské" písničky o trpaslících či strašácích v poli a dlouhé psychedelické instrumentálky (nebo skoro-instrumentálky). Syd Barrett byl jedinečný komponista i interpret. Je to vidět právě v těch zdánlivě jednoduchých písních jako The Gnome, kdy i tahle trivialita je poskládaná z poměrně velkého množství rychle se střídajících akordů, až se vám prsty na hmatníku zamotají.
Kapela se ničím neomezovala, pracovala intuitivně na nepříliš probádaném území a snad proto je výsledek tak přirozený a přitom podvratný - prostě album plné protikladů. Pištec je zábavný i po mnoha opakovaných posleších. Před půlstoletím, včera, dnes, zítra.
08.06.2014 - 7:11 | zdeneknemec
Lidé, kterým se toto líbí
mrkvivitDeska z roku 1967 obsahuje jednak písničky od Syda Barretta a druhak složitější kompozice, které složila kapela jako celek v čele s Rogerem Watersem. Když si Syd Barrett vybrnkával motiv ze skladby Revelation od amerických Love, z tohoto vybrnkávání se zrodila skladba Astronomy Domine, tahle nádherná píseň, která se na dlouho stala otevírací skladbou jejich koncertů i úvodní skladbou debutového alba. Následné skladby Lucifer sam, Matilda Mother a Flaming jsou Barrettovy písničky o obyčejných věcech, ale s krásným psychedelickým oparem a nezvyklým zvukem nástrojů. Skladby Pow R. Toc H. a Take Up Thy Stethoscope And Walk jsou pro změnu dílem skupiny a jedná se o takový prvotní space rock. Druhá strana začíná nejdelší skladbou alba Interstellar Overdive, tahle instrumentání skladba je perfektní ukázkou kosmického rocku. Při své návštěvě v Británii si ji s nimi na koncertě zahrál i Frank Zappa. V prvním článku o skupině v Melodii napsal Jiří Černý, že tahle skladba rozhodně nezní jako snímek starý deset let. Já můžu jen dodat, že rozhodně na téhle skladbě není znát, že je stará více než čtyřicet pět let. Tahle deska nemá slabé místo i skladby The Gnome , Scarecrow , Chapter 24 a zvláště Bike jsou ojedinělou ukázkou Barrettova písničkářství. Krásně svěží album i po letech.