S prvotinou "Under Quiet" jí pomáhal Jan P. Muchow, pak spolupracovala s Floexem a před čtyřmi lety se účastnila Red Bull Music Academy v Tokiu. Sára Vondrášková během natáčení své druhé desky "Chamaleo" nikam nechvátala a spoléhala se čistě na sebe. Nabité zkušenosti přetavila ve vlastní zvukové experimenty se stařičkými analogovými syntenzátory a ve svém hlase hledala nové možnosti a výrazivo, až se její vokál stal dalším hudebním nástrojem. Never Sol tak částečně zpřetrhala vazby s debutem, který připomíná snad jen závěrečná "Roza" (možná jde i služebně o nejstarší nahrávku na novince) postavená na prostém podkladu klavírních linií nebo asi nejvíce hitová "Trees".
Základem "Chamaleo" jsou táhlé tóny syntenzátorů, které dotvářejí atmosféru jednotlivých písní. Občas Sára sáhne po nikterak dynamických beatech (ne vždy tvořených klasickým elektronickým bubeníkem nebo naprogramovaným automatem). Děje se tak například v synth popové "Fog", kde je asi i nejvíce patrný odkaz na spolupráci s Muchowem. Nejlépe tento progres s tvůrčími postupy vykresluje singlová "Zoe", kde slyšíme i vícehlasy a až jakési enigmovské chvění.
Sama Sára popisuje svůj styl jako melancholic slow synth darkpop, v němž jsou patrné snové sekvence ("Moving In Sleep"). Naopak "We Can Be Hungry" je nakumulovaným dramatem, které podporují i syrově laděná kytarová sóla. I v tomto případě platí, že skladatelka více než dříve pracuje s mnoha ruchy a echo efekty.... číst dále
S prvotinou "Under Quiet" jí pomáhal Jan P. Muchow, pak spolupracovala s Floexem a před čtyřmi lety se účastnila Red Bull Music Academy v Tokiu. Sára Vondrášková během natáčení své druhé desky "Chamaleo" nikam nechvátala a spoléhala se čistě na sebe. Nabité zkušenosti přetavila ve vlastní zvukové experimenty se stařičkými analogovými syntenzátory a ve svém hlase hledala nové možnosti a výrazivo, až se její vokál stal dalším hudebním nástrojem. Never Sol tak částečně zpřetrhala vazby s debutem, který připomíná snad jen závěrečná "Roza" (možná jde i služebně o nejstarší nahrávku na novince) postavená na prostém podkladu klavírních linií nebo asi nejvíce hitová "Trees".
Základem "Chamaleo" jsou táhlé tóny syntenzátorů, které dotvářejí atmosféru jednotlivých písní. Občas Sára sáhne po nikterak dynamických beatech (ne vždy tvořených klasickým elektronickým bubeníkem nebo naprogramovaným automatem). Děje se tak například v synth popové "Fog", kde je asi i nejvíce patrný odkaz na spolupráci s Muchowem. Nejlépe tento progres s tvůrčími postupy vykresluje singlová "Zoe", kde slyšíme i vícehlasy a až jakési enigmovské chvění.
Sama Sára popisuje svůj styl jako melancholic slow synth darkpop, v němž jsou patrné snové sekvence ("Moving In Sleep"). Naopak "We Can Be Hungry" je nakumulovaným dramatem, které podporují i syrově laděná kytarová sóla. I v tomto případě platí, že skladatelka více než dříve pracuje s mnoha ruchy a echo efekty. "Chamaleo" se nese převážně v pomalých tempech a je zde kladen důraz na každý detail - "Haptic" je typickou ukázkou toho, jak lze citlivě poskládat několik zvukových rovin a nechat je rezonovat až do morku kostí.
Nahrávka se rozlévá do ambientních rovin, umí však i zatnout drápky a ruchovými či zkreslenými elementy zbortit jinak rozechvělé zvukové linie. Příklady budiž kusy "Magony" nebo "Swallow The Moon". Mezi ně vplouvá poklidnější "See-through Eyes" - v ní je pro změnu patrný funkční minimalismus, kdy méně je ve svém důsledku více. Ono celé "Chamaleo" je surrealistická planina zahalená do tmavších odstínů. V mnohém může připomenout album "In A Low Light" zpěvačky Skye. Sára však cílí na jiné pocity - je drobet více tajnůstkářka a své hybné manévry po šachovnici odhaluje postupně.
"Chameleo" je důležitou kapitolou v kariéře Never Sol. Ukazuje se zde jasná vůle po samostatnosti, tvůrčí svobodě a hledání vlastní tváře. Album je ve své stylizaci křehce celistvé s jasnými prvky melancholie a melodramatu. Sára Vondrášková se pevně držela své vize o hledání kontrastu a rovnováhy mezi emocemi a citlivě vykreslenými fragmenty hudební abstrakce. Výsledek však rozhodně není na první poslech, může se jevit dokonce jako ještě méně přístupný než zmíněné "Under Quiet". Skvěle ale funguje jako noční soundtrack, do kterého se vnořujete jako do akvária plného neokoukaných příběhů a nejrůznějších tvorů. A bude stát za to sledovat, jakou dostane podobu na chystaných koncertech. Premiéra se uskuteční už 31. října v pražském Paláci Akropolis.
Komentáře