Pro někoho trapárna a úlet, za který by si neotřelá zpěvačka měla radši zalepit pusu páskou, pro mě klasika, která si nebere servítky. Mucha je tak divná, až je dobrá. Při poslechu písní této praštěné písničkářky z moravské metropole přijde člověk na jiné myšlenky, pobaví se a navíc si uvědomí, že to, o čem zpívá, tak v normálním světě fakt chodí. Nikola nikomu nemaže med kolem pusy, pro sprosté slovo nejde daleko a rozhodně se nepřetvařuje. Líbí se mi, že je svá, že svým vzezřením a chováním vybočuje z řad. Při koncertě si říhne, podrbe se na prsu a hraje dál, i když jí prasknou struny a vůbec jí to neladí. Punk's not dead, a v tom je to její kouzlo. Právě osobité, neokoukané charisma s rozčepejřeným hárem je to, co z ní v dnešním předokonalém světě dělá brněnský poklad stejně jako z draka.
Od vydání poslední řadovky porodila druhou dcerku, stihla hostovat na předposlední desce Mňágy, střihla si duet s Baumaxou, podílela se na coveru J.A.R. a popustila uzdu fantazii pro vznik dalších neotřelých songů. Věnuje se v nich ožehavým aktuálním tématům. Boří zaběhnuté mýty. Vysmívá se svým typicky nevybíravým humorem všem (především mužskému pokolení) a všemu. Umí glosovat tak, jak žádný z jejích vrstevníků (třicátníků). Je znát, že toho hodně prožila. Nadále provokuje, stěžuje si na mužskou neschopnost, genderovou nespravedlnost, různé odchylky, úchylky, útrapy života. Prostě pokračuje ve svém feministickém... číst dále
Pro někoho trapárna a úlet, za který by si neotřelá zpěvačka měla radši zalepit pusu páskou, pro mě klasika, která si nebere servítky. Mucha je tak divná, až je dobrá. Při poslechu písní této praštěné písničkářky z moravské metropole přijde člověk na jiné myšlenky, pobaví se a navíc si uvědomí, že to, o čem zpívá, tak v normálním světě fakt chodí. Nikola nikomu nemaže med kolem pusy, pro sprosté slovo nejde daleko a rozhodně se nepřetvařuje. Líbí se mi, že je svá, že svým vzezřením a chováním vybočuje z řad. Při koncertě si říhne, podrbe se na prsu a hraje dál, i když jí prasknou struny a vůbec jí to neladí. Punk's not dead, a v tom je to její kouzlo. Právě osobité, neokoukané charisma s rozčepejřeným hárem je to, co z ní v dnešním předokonalém světě dělá brněnský poklad stejně jako z draka.
Od vydání poslední řadovky porodila druhou dcerku, stihla hostovat na předposlední desce Mňágy, střihla si duet s Baumaxou, podílela se na coveru J.A.R. a popustila uzdu fantazii pro vznik dalších neotřelých songů. Věnuje se v nich ožehavým aktuálním tématům. Boří zaběhnuté mýty. Vysmívá se svým typicky nevybíravým humorem všem (především mužskému pokolení) a všemu. Umí glosovat tak, jak žádný z jejích vrstevníků (třicátníků). Je znát, že toho hodně prožila. Nadále provokuje, stěžuje si na mužskou neschopnost, genderovou nespravedlnost, různé odchylky, úchylky, útrapy života. Prostě pokračuje ve svém feministickém punku. Textově je i tady vtipná, originální a obratná, podobně jako její kolega Pokáč, který je sice ze stejné generace, zaměřuje se však spíš na mladší a mainstreamovější publikum. Za necelou dekádu od vydání debutu se na klubové scéně zabydlela.
Písněmi z desky baví už nějaký ten týden na svých koncertech. Mezi nejstarší snad patří "#Metoo", kterou reaguje na celospolečenské obtěžování žen vlivnými muži. Vtipně do ní zakomponovala vypůjčené verše od spřízněné Mňágy a Žďorp: "Chtěl jsem tě jenom pohladit na patřičném místě, pravda, trochu přitlačit." Nejsou to jediné převzaté úryvky ze známých písní. Jejich hojností se "Tos posrals" liší od jejích předchozích řadovek. Možná ji nenapadlo jiné vtipnější přirovnání, možná zkrátka chtěla, ať se obsah rychle vsákne do prostého lidu.
Do titulního kousku zakomponovala úryvky dokonce dva. Zahajuje ho slovy: "Vymyslel sis spoustu nápadů, auuu," jimiž parafrázuje nestárnoucí klasiku "Dej mi víc své lásky" od Olympicu, následně využívá popěvek z trampské hymny "Montgomery" od Wabiho Daňka: "Z celé jižní eskadróny nezbyl už ani jeden muž." Upravenou frázi ze "Stejně jako já" od Chinaski "... a ty mi to vyčítáš a já jsem na tebe nasraná" zasadila do "Rudé řeky" a do závěrečné "The Dno" pak vpašovala citaci "Souměrné" od Báry Basikové.
Mucha je kouzelná tím, že nechodí kolem horké kaše a sdělení neobaluje do pozlátek. Je přímočará, otevřená. Někdy až moc. Jde totiž rovnou k věci. Nebojí se třeba zpívat o obyčejných ženských problémech, jako je menzes v "Rudé řece", ale i o hojně diskutovaném tématu závislosti na sociálních sítích ve skladě "Kill the messenger", kterou prošpikovala známými melodiemi notifikací. Vztahové výkyvy bilancuje v "Tos posrals", v níž vyčítá protějšku jeho prohřešky. Muže si bere na pranýř také v "Rýmečce" pojmenované po nejvážnější chlapské nemoci.
O tom, jak to dopadne, když jde pařit, zpívá v omluvné "Sorry", o tom, jak to dopadá, když se jde bavit protějšek, polemizuje v následující "Tatarák". Život oslavuje v nezvykle vážné "Mrtvé", v níž filozofuje nad tím, zda si lidi všimnou, až ze světa odejde. V "Greed" se hlásí k ekologickému S.O.S., rozebírá klimatické problémy a přichází se svým originálním řešením (stejně pochcípáme kvůli životu, jaký na planetě vedeme). Svoji svahilštinu cinklou ukoktanou cikánštinou uplatňuje v "Hajlandu". V závěrečném outru "The Dno" běduje nad tím, jak je marná, průměrná a neschopná.
Ale to vůbec není pravda. Mucha není žádný béčko, vyčnívá díky svému přehledu, nadhledu a svébytnému rukopisu. Její aktuální deska je melodická a i přes tu všudypřítomnou roztříštěnou melancholii pestrá a svěží. Jede v zavedeném módu neotřelého sarkastického vtipu, prznění vlastního hlasu tak, aby zněl co nejvíc falešně a ujetě, nas*anosti na chlapy, kterým přesto kupodivu dává víc šancí než v předchozí tvorbě. "Tos posrals" je nahrávka, která dobře zachycuje energii, jakou známe z koncertů její autorky, a která se jen tak neoposlouchá.
Komentáře