Mike Oldfield - Tubular Bells
Tracklist
- Side one
- "Tubular Bells, Part One" (25:58)
- Side two
- "Tubular Bells, Part Two" (23:20)
Průměr hodnocení
Poslední hodnocení
Kdyby byl Mike Oldfield malířem, asi by nepatřil mezi abstraktní modernisty, experimentátory, avantgardní bořitele pravidel, daleko spíš by mohl být konvenčním krajinářem, tvůrcem oku lahodících maleb, kterým většina laiků na rozdíl od moderního umění „rozumí“. V tomhle příměru se ale nesnažím ukrýt nic opovržlivého, přinejmenším pokud se mluví o Oldfieldových raných nahrávkách.
Tubular Bells, první a nejslavnější z nich, je novátorská formou a způsobem vzniku (autor si drtivou většinu nástrojů nahrál sám), jinak ale stojí na prostém vrstvení, obměňování a zdobení. Oldfield je ornamentalista a hračička, ovšem nesmírně šikovný a ve svých devatenácti letech ještě plný svěžích nápadů a neshrbený pod tíhou rutiny. Obě části alba jsou okázalou předváděčkou všeho, s čím si tenhle mladík dokázal ve studiu pohrát, ale daří se jim nesklouzávat do nabubřelosti nebo přeplácanosti. Oldfield umí vymyslet silné motivy, rozvíjet je i skloubit je do přirozeného celku. Dokáže překvapovat. Jednoduchý nápad s nástrojovým odpočítáváním v závěru první, známější části je z rodu těch miliónových – působí honosně ale zároveň tak trochu sebeshazovačně. Převážně lyrické nálady občas přetně dravější pasáž, i ty nejextravagantnější momenty ale nepřekročí hranici libozvučnosti.
Velmi zručně a organicky zaplétá do obou kompozic vlivy ostrovní lidové melodiky, především ve druhé části, která končí rozverným keltským... číst dále
řadové album
1973
80 %
další alba
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
19.01.2018 - 15:43 | poutnik
Lidé, kterým se toto líbí
Když jsem album někdy kolem roku 1975 slyšel poprvé, byl jsem z něj tak nadšen, že jsem ho považoval za nejlepší album všech dob. Tenhle titul už mu sice nepatří, přesto nadále patří mezi legendy, které se staly součástí slitiny, z níž je ukován a vybroušen můj hudební vkus.
16.10.2017 - 14:11 | vishnar
Jsem asi ostuda, ale teprve letos v roce 2017 jsem se konečně dostal k poslechu téhle kultovní desky. Nejhorší je, že člověk už do toho jde s povědomím, že to má být dobrá deska a dnes již klasika. Tudíž jsou očekávání vysoká a hodně často k nim skutečnost potom nedosáhne. Tady to naštěstí není ten případ. Skvělá instrumentální skladba, pokud nepočítám předčítané nástroje a skřeky ve druhé části (ta je přece jenom moje oblíbenější než první část). Rozhodně dobré album a na diskografii se velice brzy vrhnu.