Mika je přesně tím zpěvákem, který do hudebního průmyslu vtrhne s něčím novým (nebo alespoň delší dobou nepoužívaným), nadchne masy, valí jeden hit za druhým a poté rychle přestane okouzlovat. Debut "Life In Cartoon Motion" byl neuvěřitelně svěží, hitový, neoposlouchaný a pestrý. Dvojka "The Boy Who Knew Too Much" byla pokusem uvařit ze stejných ingrediencí podobnou lahůdku, ale výsledek už nebylo takové terno. A třetí pokus? Slepé střílení od boku, které se trefuje jen občas.
Zpěvák dopředu avizoval, že nejnovější kolekce písniček bude, co do produkce, daleko jednodušší a méně vrstvená. Dobrá, to se povedlo. Bylo to ale k něčemu? Mika z mnohovrstevnatosti dosud těžil, bez ní "The Origin Of Love" proto zní místy až triviálně, v několika případech dokonce hloupě. A na to u něj rozhodně nejsme zvyklí. Otřesným příkladem toho může být retro béčko (nebo spíše zetko) "Overrated", v níž interpret navíc několikrát nasadí svou zřejmě nejneposlouchatelnější polohu. Podobně hororovým zážitkem je i afektovaná "Love You When I'm Drunk". Na ploše alba si navíc užijete pánských falset na půl století dopředu.
Posluchači si už na dvou albech zvykli, že zpěvák často balancuje nad propastí kýčovitosti, tentokrát do ní ale mnohokrát přímo padá. Na druhou stranou ho ale stále nelze úplně odepsat. Titulní "Origin Of Love" je mikovsky zvláštní, ale zároveň chytlavá, nápaditá a závěrečné sbory písničku skvěle pozvedávají. "Make You... číst dále
Mika je přesně tím zpěvákem, který do hudebního průmyslu vtrhne s něčím novým (nebo alespoň delší dobou nepoužívaným), nadchne masy, valí jeden hit za druhým a poté rychle přestane okouzlovat. Debut "Life In Cartoon Motion" byl neuvěřitelně svěží, hitový, neoposlouchaný a pestrý. Dvojka "The Boy Who Knew Too Much" byla pokusem uvařit ze stejných ingrediencí podobnou lahůdku, ale výsledek už nebylo takové terno. A třetí pokus? Slepé střílení od boku, které se trefuje jen občas.
Zpěvák dopředu avizoval, že nejnovější kolekce písniček bude, co do produkce, daleko jednodušší a méně vrstvená. Dobrá, to se povedlo. Bylo to ale k něčemu? Mika z mnohovrstevnatosti dosud těžil, bez ní "The Origin Of Love" proto zní místy až triviálně, v několika případech dokonce hloupě. A na to u něj rozhodně nejsme zvyklí. Otřesným příkladem toho může být retro béčko (nebo spíše zetko) "Overrated", v níž interpret navíc několikrát nasadí svou zřejmě nejneposlouchatelnější polohu. Podobně hororovým zážitkem je i afektovaná "Love You When I'm Drunk". Na ploše alba si navíc užijete pánských falset na půl století dopředu.
Posluchači si už na dvou albech zvykli, že zpěvák často balancuje nad propastí kýčovitosti, tentokrát do ní ale mnohokrát přímo padá. Na druhou stranou ho ale stále nelze úplně odepsat. Titulní "Origin Of Love" je mikovsky zvláštní, ale zároveň chytlavá, nápaditá a závěrečné sbory písničku skvěle pozvedávají. "Make You Happy" nebo "Celebrate", poctivé popové juchání, patří taktéž k tomu lepšímu, co disk nabízí. V "Popular Song" se obratnému zpěvákovi a producentovi v jedné osobě podařilo chytře vysamplovat refrén jedné z písní muzikálu "Wicked".
Deluxe edice
Luxusní edice sice nenabízí další písničky, jedinou výjimkou je ne zrovna povedená "Ta Dah", ale zato celkem devět položek, takže si za své peníze řádně prodloužíte hrací dobu. "Elle Me Dit" je francouzsky zpívaná "Emily", která byla hitem minulý rok ve Francii, dále na luxusce najdete pět akustických verzí a tři taneční remixy. Slušná nálož.
Na album bylo zařazeno poměrně dost pomalých tracků. Mika je má evidentně rád, ale většina z nich vzájemně splývá a zároveň ani jeden z nich nedosahuje emotivních kvalit jeho předešlých majstrštyků jako "Happy Ending" nebo "Any Other World". Třetí Mikova deska se sice snaží působit jako rozverná koláž nabízející mnoho chutí, ale pravdou je, že se to daří jen napůl. Skvělé songy střídají naprosto vyteplené úlety a nezbývá než výsledek hodnotit jako průměrné padesátiprocentní album (celkově pouze šest dobrých songů je až příliš málo pro vyšší známku). Doufejme, že sympatický kreativec nevyčerpal veškeré své nápady a nadhled na první desce a ještě stále má po kapsách schováno pár budoucích pokladů.
Druhá strana mince Honzy Baluška
Letošní podzim pro mě přinesl v mainstreamovém popu (v širším pohledu) samé zklamání. Buď jsou ty desky průměrné od začátku do konce (Green Day, Nelly Furtado), nebo obsahují na jedné straně skvělé a na straně druhé otřesné songy (Pink, No Doubt). Jako naprostý vítěz pro mě prozatím s přehledem vychází Mika. Už dlouho jsem se s Lukášem na něčem tak naprosto neshodl (oba jsme v podstatě ultrapopaři s podobným vkusem) jako právě na "Origin Of Love". Neskutečně barevná deska nemá slabé místo a jeden potenciální hit střídá druhý. Škoda jen těch ne úplně vhodně zvolených singlů. Za sebe bych v klidu dal 9/10.
Komentáře