"Omlouváme se, že vydáváme tolik hudby naráz. Přemýšlíme o tom, že to fanouškům budeme nějak kompenzovat," takto s nadsázkou celé dění komentoval v prvních řádcích vydané tiskové zprávy Prokop Holoubek. Dva dny po sobě vydané desky obsahují dohromady dvacet skladeb a mají stopáž přesahující dvě hodiny.
Co se od minulé "Give Masterpiece A Chance!" u MIDI LIDí změnilo? Po prvním poslechu se může zdát, že téměř nic, s každým dalším přehráním ovšem zjistíte, že nabobtnal obsah slov v textech, že to jsou mnohem více příběhy, které mají pointu, zpravidla navíc zakódovanou v jejich svérázném humoru. V hudební rovině došlo na další zdroje možné inspirace, ale i hledání nové zvukové stopy. Ostatně druhá z loňských studiovek není zčásti pojmenovaná dle songu Michaela Jacksona pro nic za nic.
Skupina nyní funguje ve složení Petr Marek, Prokop Holoubek, Tomáš Kelar, Markéta Lisá a Magdalena Hrubá. Každý z nich měl vesměs stejnou šanci promluvit do vznikajícího materiálu a většina se zapojila i vokálně. Na hudební složce je to patrné, ke slyšení jsou zde typické vychytávky s elektronikou, hry s akustikou a budováním atmosféry. Za všechny jmenujme osmnáct minut trvající kompozici "Chopok", kdy téměř patnáct minut zní instrumentální elaborát, který připomene imaginární zdolávání všech vrcholků lidské mysli.
Oproti němu je třeba "Brundibár" sehranou fraškou plnou pokřiků a nářků na názorové vyjadřování lidí v našem... číst dále
"Omlouváme se, že vydáváme tolik hudby naráz. Přemýšlíme o tom, že to fanouškům budeme nějak kompenzovat," takto s nadsázkou celé dění komentoval v prvních řádcích vydané tiskové zprávy Prokop Holoubek. Dva dny po sobě vydané desky obsahují dohromady dvacet skladeb a mají stopáž přesahující dvě hodiny.
Co se od minulé "Give Masterpiece A Chance!" u MIDI LIDí změnilo? Po prvním poslechu se může zdát, že téměř nic, s každým dalším přehráním ovšem zjistíte, že nabobtnal obsah slov v textech, že to jsou mnohem více příběhy, které mají pointu, zpravidla navíc zakódovanou v jejich svérázném humoru. V hudební rovině došlo na další zdroje možné inspirace, ale i hledání nové zvukové stopy. Ostatně druhá z loňských studiovek není zčásti pojmenovaná dle songu Michaela Jacksona pro nic za nic.
Skupina nyní funguje ve složení Petr Marek, Prokop Holoubek, Tomáš Kelar, Markéta Lisá a Magdalena Hrubá. Každý z nich měl vesměs stejnou šanci promluvit do vznikajícího materiálu a většina se zapojila i vokálně. Na hudební složce je to patrné, ke slyšení jsou zde typické vychytávky s elektronikou, hry s akustikou a budováním atmosféry. Za všechny jmenujme osmnáct minut trvající kompozici "Chopok", kdy téměř patnáct minut zní instrumentální elaborát, který připomene imaginární zdolávání všech vrcholků lidské mysli.
Oproti němu je třeba "Brundibár" sehranou fraškou plnou pokřiků a nářků na názorové vyjadřování lidí v našem okolí. Dalším kontrastem je "Lázeňský švihák". Exceluje zde Tomáš, jenž si tuto epizodní roličku skutečně užívá. Tajemně tvářící se "Rampouch" vznikl přepracováním letitého dema z Prokopova šuplíku. "Král půjček" nebo agitka propletená do "Existence II" pak nabízejí typičtější tváře formace.
"Nikdo se ti nebude smát, když budeš mít lidi rád" je kolekcí živelnou, která vás vtáhne do atypického mejdanu. "Dům se zahradou" nebo "Láska není švédský stůl" jsou jasné hitovky, jež si budete celkem záhy pobrukovat.
Naopak "Heal The World, konečně!" je intimnějším protipólem. Ani témata nejsou tolik výbušná, do popředí se dostávají motivy spjaté s přírodou nebo lehce sociální sondy v osobnější perspektivě.
Petr nejednou přiznal, že většina textů na toto album jej napadla během jeho vlastních výprav mimo ruch velkoměsta (a nejčastěji během úplňku). "Prvotřídní láska" je jakýmsi lovesongem, duálním světem k "Hrníčku", "Lesu" nebo "Táboráku" (ten pak zjevně inspiroval k dodatečně vydanému songu "The Thing" a jeho doprovodnému videu). Zcela nekonvenčním závěrem je pak čistě folková vsuvka "Píseň pro komára z chatičky".
Hromada materiálu na obou deskách je to sice velká, neobsahuje však téměř žádná hluchá místa a kapela na ní neztrácí nic ze své kvality. Důležitou roli tu mají vskutku propracované texty - už dávno nestavějí jen na strohých sděleních nebo opakující se repetici popěvků, jsou plné ironie a vtípků. Často je však potřeba poslouchat pozorněji a nenechat se zmást šiframi, které posluchače mohou navést do slepé uličky.
Vedle těchto humornějších momentů ale nečekaně vystupuje do popředí i určitá melancholie nebo celkem závažná společenská témata. Hudební rovina pak tyto toky slov propojuje s citem a není v žádném případě kontraproduktivní. Skupina se zjevně během natáčení semkla a funguje jako jeden stroj, který sype jeden nápad za druhým, až jsou tu místo jedné desky rovnou dvě (a to možná ještě spousta materiálu zůstala na příště).
"Nikdo se ti nebude smát, když budeš mít lidi rád" a "Heal The World, konečně!" ukazují MIDI LIDI ve velké formě a vzájemné sounáležitosti. Logicky oba opusy patří k sobě, doplňují se a skládají ucelenou mozaiku příběhů. Ona společenštější hra se s tou osobněji koncipovanou nebije a jednotlivé dílky do sebe zapadají s milimetrovou přesností. Kapela tak originálním způsobem vkročila do další pětiletky.
P. S.: Pětice se po odmlce vrátila na koncertní pódia a před sebou má i dva křty obou loni vydaných alb. Slavnostní večery se odehrají 18. března v pražském MeetFactory a 7. dubna na brněnské Flédě.
Komentáře