Dvanáct skladeb sahá skutečně do zlatého fondu soulu, případně blues. Jsou tu skladby hitové, jako "Chain of Fools" (zde jako "Čau, Good Bye") nebo "People Get Ready" Curtise Mayfielda (zde jako "Málo je lásky"), ale i písně méne známé, o to však niternější, jdoucí skutečně do hloubi duše. Alespoň tedy v originále. Jakkoli je Marta Kubišová vynikající zpěvačka i člověk s hlubokým životním příběhem a vybrané skladby by měly být její srdcovou záležitostí, album "Soul" jako celek moc nefunguje.
Soul/blues je hudba, která je už z povahy věci nejen niterná, ale zároveň i energická, dravá a hlavně až do bolesti prožitá. A v tom tkví největší kámen úrazu - Marta Kubišová zpívá dobře, ale jaksi mimoběžně s hudbou. Ze zpěvu se poněkud vytrácí nezbytná emoce. Zpěvačka je logicky silnější v pomalejších kouscích ("Kdysi dávno"), nejvíce utrpěly skladby trochu více od podlahy, např. úvodní "Čau, Good Bye", které jasně chybí drajv a nasazení - a to není zrovna dobrá vizitka na start desky.
Celkovému dojmu neprospívá ani studiová práce klavíristy Petra Maláska - doprovodná kapela bez výraznějších sólistů a instrumentalistů, obligátní smyččové pasáže ("Pár dnů") i unifikované sbory (skoro všude), které skladby doslazují a kýčem likvidují poslední záchvěvy oněch pravých emocí.
Bohužel se nelze spolehnout ani na texty. Ty totiž působí dojmem, jako by se zasekly v dobách minulých u těch nejprůměrnějších pokusů o import... číst dále
Dvanáct skladeb sahá skutečně do zlatého fondu soulu, případně blues. Jsou tu skladby hitové, jako "Chain of Fools" (zde jako "Čau, Good Bye") nebo "People Get Ready" Curtise Mayfielda (zde jako "Málo je lásky"), ale i písně méne známé, o to však niternější, jdoucí skutečně do hloubi duše. Alespoň tedy v originále. Jakkoli je Marta Kubišová vynikající zpěvačka i člověk s hlubokým životním příběhem a vybrané skladby by měly být její srdcovou záležitostí, album "Soul" jako celek moc nefunguje.
Soul/blues je hudba, která je už z povahy věci nejen niterná, ale zároveň i energická, dravá a hlavně až do bolesti prožitá. A v tom tkví největší kámen úrazu - Marta Kubišová zpívá dobře, ale jaksi mimoběžně s hudbou. Ze zpěvu se poněkud vytrácí nezbytná emoce. Zpěvačka je logicky silnější v pomalejších kouscích ("Kdysi dávno"), nejvíce utrpěly skladby trochu více od podlahy, např. úvodní "Čau, Good Bye", které jasně chybí drajv a nasazení - a to není zrovna dobrá vizitka na start desky.
Celkovému dojmu neprospívá ani studiová práce klavíristy Petra Maláska - doprovodná kapela bez výraznějších sólistů a instrumentalistů, obligátní smyččové pasáže ("Pár dnů") i unifikované sbory (skoro všude), které skladby doslazují a kýčem likvidují poslední záchvěvy oněch pravých emocí.
Bohužel se nelze spolehnout ani na texty. Ty totiž působí dojmem, jako by se zasekly v dobách minulých u těch nejprůměrnějších pokusů o import zahraničních skladeb přes tzv. železnou oponu. Hemží se děsivými veršíky (rovnou polovinu alba otextovala Marta Skarlandtová a ty největší paskvily pochází právě z jejího pera) typu: "Čas je náš protihráč / on všechny trumfy v ruce má / je pánem nálezů a ztrát, / co dal, umí brát," ("Protihráč") nebo "Přejdi ten práh úzkostí svých / uvidíš, svět není tak zlý. / Přestaň se bát, svět je jak chrám / otevři srdce svý dokořán," ("Přejdi ten práh"). O něco lepší jsou příspěvky harcovníků Pavla Vrby a Václava Kopty, i na nich však zub času zapracoval a bohužel působí jako z jiné doby.
Je paradoxní, že album, které má onu duši (soul) přímo ve svém názvu, ji ve skutečnosti postrádá. Marta Kubišová si udělala radost - a to se cení. Dozajista udělala radost i svým nekritickým posluchačům. Album samo má však k dokonalosti daleko, nad hladinu průměru jej pozvedá jen a pouze jméno samotné zpěvačky. A přitom potenciál obsahově i aranžérsky moderní desky, která přitom nenabourává integritu interpreta, tady v každém případě je. Stačí se podívat na generačního souputníka a spoluhráče Kubišové Václava Neckáře a jeho "Dobrý časy"...
80.00%
Komentáře