Mark Steiner - Broken

Sedíte u stolku vzadu u stěny. Večer nějak rychle uběhl, láhev i sklenice mají jen tenkou linku nade dnem, už ani moc nevnímáte šelest od baru, ani to, že většina světel zhasla a přátelé i okolní přísedící se vytratili. Prostě dojíždíte den, zkoušíte sesmolit pár řádků a hlava pracuje už trochu mimo realitu. Mísí se necharakterizovatelné pustiny a podivné lidské trosky, bezzubé úsměvy a lesy přelévající se ze zelené do nehmatatelné černoty. Pak si všimnete, že ještě někdo v tom lokále kromě vás zůstal. Sedí podobným způsobem vnořený do svého podzemí a cosi polohlasem vypráví. Má to rytmus a pohlcující monotónnost, která vás vtahuje a spoutává. Přisednete si a nasloucháte hlasu hlubšímu, mrazivějšímu a temnějšímu než puklina v ledu. Příběhům duší utrápených, zpitých a ztracených. Vítejte ve světě Marka Steinera. Mládí trávil v atmosférických zákoutích New Yorku, pohlcen punkovou vizí, energií zničujícího trysku života ze dne na den. V jeden nestřežený okamžik pak zmizel. Na sever. Do krajiny tmavozelených a nekonečných lesů, zatraceně chladných nocí, bolestí průzračnějších a znatelnějších, do krajiny sov, co nejsou, čím...

V tomto prostředí se pustil do další etapy života a tvorby. Písně ztěžkly, zuhrančivěly. Stejně jako na předešlém EP Fallen Birds i zde najdete litanie lidí na okrajích propastí vykreslené s filmařskou zručností. Před očima vám vyvstávají obrázky ztracených cest, umírajících přátel, bytů pustějších než opuštěný lom. Vše stylové. Bicí odsekávají ubíhající čas, housle vytváří větrné plochy i pláč matek zatoulaných synů, kytary humbuckerově chroptí chlapské rady, klavír utěšuje doteky prstů znovunalezené ženy. Opravdový písničkář. Vypravěč se stylem i obsahem. Ten, kterého jste mohli vidět a slyšet na stejném pódiu s The Fatal Shore, Michaelem Girou, či Rowlandem S. Howardem.

Je to hrubé. Neuhlazené. Živočišné. Skutečné. Jasně, někoho bude neučesanost až jammovitost celé nahrávky rozčilovat. Kvůli tomu asi nebude přijata širší veřejností a bude stát stranou od sesterských alb spřízněnců typu Micka Harveyho či v našich končinách v tomto žánru nejcharakterističtějšího představitele Phila Shoenfelta (Philův spolubojovník Pavel Cingl je ostatně jedním z pilířů Markovy sestavy). Jenže k Marku Steinerovi to prostě tak nějak patří. Sound neočekávaně se proplétajících motivů a spoluhráčů dokreslujících dle nálady atmosféru jednotlivých písní. Není to nejsnadnější způsob. Některé kroky můžou zákonitě vést mimo. Ale rozhodně je to vzrušující. A hlavně - na jistotu hraje kdekdo.

V každém koutě světa existuje několik muzikantů, kteří Marka Steinera na koncertech v různých obměnách doprovází. Vlastně tvoří živě na předem daný písňový podklad. Těžko pak podobné neopakovatelné okamžiky zakonzervovat; vlastně je možné, že tahle deska je příručkou pro všechny hudební přátele. Budou tak mít možnost se připravit na další společné koncerty. Ať už tomu tak je nebo ne, Broken patří mezi vydařená hudební dobrodružství.

Rozehrává se tucet příběhů z Markova scénáře. Na začátku, uprostřed alba a na konci se opakuje stejný písňový motiv. Ideální pro silně realistický western. Mark sezval ty nejpovolanější aktéry, u nichž ví, že jej podpoří i ve chvílích, kdy zabloudí do míst, kam původně ani zdaleka nemířil. Umění improvizace. Cit pro věc. Stejná frekvence. Především je tu elegantní cowboy hlukových stěn Dimi Dero a jeho bicí proplouvající z klidných pobřežních vod do chřtánu propadajích se mořských plání uprostřed dvacetidenní bouře. A když je tu DD, nesmí chybět jeho pokrevní bratr kryjící záda Tex Napalm. Každý správný příběh má obsahovat smysly popuzující krásku. Svůdná a nad mikrofonem osudově zlomená Sofy Perez se setřičkou Lisou Barel (na chystané album jejich společného projektu Tulla Larsen se vážně těším). Evropské nahrávky se mísí s těmi pořízenými v Austrálii. I tam má Mark své občasně stálé spoluhráče, talentovanou Rosie Westbrook (jasně, ta od zmiňovaného Micka Harveyho) či hřmotně elektrizujícího kytaristu Cama Butlera ze Silver Ray. Ve dvou zářezech se pak vracíme i na počátek životního příběhu Marka S. do New Yorku. Společná píseň se zpěvačkou Susanou Melendez z hlukem sežehávajícího bandu Autodrone. Večírek pro zvané. Večírek pro vás.

Sedíte u stolku v podniku, který před hodinou zavřel. Světlo už svítí jen v tomhle koutě. V klíně vám skončila hlava dřímající milf od baru. Připalujete chlapíkovi vedle. Pokyvuje hlavou a takovým tím lehkým pohybem bradou ukáže na muže, který hlubokým hlasem končí dvanáctý příběh. Vody byly neskutečně hluboké. Píseň končí. Sedíte dál, servírka spí, muž vedle stále pokyvuje. Jen zlomený chlápek pomalu odchází. S šibalským úsměvem vyráží vstoupit do dalších životů. V některém jiném z podniků, kde se zastavil čas.