Mark Lanegan - Blues Funeral
Tracklist
- 1. The Gravedigger’s Song
- 2. Bleeding Muddy Water
- 3. Grey Goes Black
- 4. St Louis Elegy
- 5. Riot In My House
- 6. Ode To Sad Disco
- 7. Phantasmagoria Blues
- 8. Quiver Syndrome
- 9. Harborview Hospital
- 10. Leviathan
- 11. Deep Black Vanishing Train
- 12. Tiny Grain Of Truth
Průměr hodnocení
Poslední hodnocení
V devadesátých letech minulého století Mark Lanegan spolu s parťákem Kurtem Cobainem obdivovali bluesové umění pana Leadbellyho. V té době nahráli na Laneganovo první sólové album "The Winding Sheet" o několik let později Cobainem proslavenou "Where Did You Sleep Last Night". Své sedmé sólovce dal Lanegan blues hned do názvu. A navazuje tam, kde s Cobainem začínal, přesto je "Blues Funeral" album moderní a pestré.
Na Laneganovi si každý na první pohled všimne jeho zastřeného, bluesového hlasu. Charismatický zpěvák zřejmě i díky němu velmi často spolupracoval na nahrávkách s dalšími umělci. Vzpomeňme třeba na projekt The Gutter Twins, spojení s Gregem Dullim z Twilight Singers nebo na spolupráci se zpěvačkou Isobel Campbell.
"Blues Funeral" je sedmým albem Marka Lanegana, počítáme-li pouze jeho sólové nahrávky, a vyšlo až po dlouhých osmi letech od předchozí desky "Bubblegum". A Lanegan se na něm pokouší uchopit blues z mnoha pohledů, někdy až nečekaně přímočarých a tanečně pojatých. Na mysli mám píseň "Ode To Sad Disco", v níž byste rukopis tohoto pamětníka a spolutvůrce grunge těžko hledali. Úplně jinou tvář nabízí ten stejný Lanegan v procítěných bluesových věcech, jako je "Bleeding Muddy Water" nebo "St. Louis Elegy". To jsou skladby, kde nejlépe vyzní jeho jedinečný zastřený hlas.
I když to dlouho vypadalo, že už Lanegan nemá chuť dělat desky sám za sebe a mnohem víc ho baví hledat inspiraci v různých spolutvůrcích, "Blues Funeral"... číst dále
řadové album
2012
70 %
další alba
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
27.09.2012 - 15:09 | Reindeer
Vizáž ďábla, hlas nakřáple-prohuleně-propitě sametovej (Že to nejde dohromady? Ale jo, přesně takhle zpívá...), cédéčko s růžema (pořád se na něj nemůžu vynadívat...) a navíc mu na albu hraje jeden z bohů devadesátek, kterej prošel snad všema důležitejma kapelama z oné nedávné (ale přesto legendární) doby Jack Irons a ten chlápek, co vypadá jak Johnny Cash... no ten... jóó: Alain Johannes. Jaká je jediná správná odpověď na tuhle hádanku? Však vy už víte... Ač jsme se mohli podle názvu alba obávat ledasčeho, Mark Lanegan se ukázal v plné síle. Tracky "Bleeding Muddy Water", "St Louis Elegy" a "Ode To Sad Disco" považuju za naproto geniální, tak silný písničky jsem už dlouho neslyšel - a je to daný i tím, že Mark Lanegan není žádnej "vysmahni-text-za-pět-minut-ať-to-máš-z-krku", některý písničky jsou skoro zadeklamovaný básně... Už se těším, s čím přijde dál - nápadů a invence má pořád na rozdávání.
P.S. A vy, co jste ho neviděli naživo v LMB, brečte. Bylo to super...