Liberečtí Krucipüsk patří od konce devadesátých let k nejzavedenějším jménům české rockové scény a téměř se železnou pravidelností připravují ob rok nějakou tu nebroušenou nahrávku. Bohužel v poslední době se značně kolísavou kvalitou. Naposledy ale potěšili velmi slušnou deskou "Tintili vantili", která vyšla přesně na den před dvěma lety. Novinka nastolený kvalitativní kurs naštěstí nejen udržuje, ale dokonce o stupínek převyšuje.
Krucipüsk na aktuální desce přitvrdili a zvukově se posunuli od crossoveru až ke stoner-rocku. Kytary jsou syrové a rytmika v pozadí parádně bublá. Tomáš Hajíček je stále vokálně v dobré formě a svým charakteristicky zabarveným vokálem skvěle doplňuje onu dřevní hudební složku. Potěšující je i absence kravin, které se na albech Krucipüsk objevovaly až nebezpečně často (skladby "Jelen" a "Kotě" z alba "Boombay" straší autora článku ještě dnes). Namísto toho nám liberečtí veteráni připravili solidně nahuštěný materiál, který vyznívá precizněji a připraveněji, než bylo u kapely v posledních letech zvykem.
Textově se mnoho nezměnilo. Takovou koncepční nitkou celé nahrávky je kritika současné společnosti. Nejhlasitější je v tomto ohledu píseň "Se vyndej", ve které Hajíček opěvuje šedesátá léta. Současné životy shrnuje do hesel: "Únava, nuda, stres". Ač působí až kverulantsky, má bohužel v lecčem pravdu.
To, co dělá novinku skvělou, je ovšem především hudba. Krucipüsk v tomto... číst dále
Liberečtí Krucipüsk patří od konce devadesátých let k nejzavedenějším jménům české rockové scény a téměř se železnou pravidelností připravují ob rok nějakou tu nebroušenou nahrávku. Bohužel v poslední době se značně kolísavou kvalitou. Naposledy ale potěšili velmi slušnou deskou "Tintili vantili", která vyšla přesně na den před dvěma lety. Novinka nastolený kvalitativní kurs naštěstí nejen udržuje, ale dokonce o stupínek převyšuje.
Krucipüsk na aktuální desce přitvrdili a zvukově se posunuli od crossoveru až ke stoner-rocku. Kytary jsou syrové a rytmika v pozadí parádně bublá. Tomáš Hajíček je stále vokálně v dobré formě a svým charakteristicky zabarveným vokálem skvěle doplňuje onu dřevní hudební složku. Potěšující je i absence kravin, které se na albech Krucipüsk objevovaly až nebezpečně často (skladby "Jelen" a "Kotě" z alba "Boombay" straší autora článku ještě dnes). Namísto toho nám liberečtí veteráni připravili solidně nahuštěný materiál, který vyznívá precizněji a připraveněji, než bylo u kapely v posledních letech zvykem.
Textově se mnoho nezměnilo. Takovou koncepční nitkou celé nahrávky je kritika současné společnosti. Nejhlasitější je v tomto ohledu píseň "Se vyndej", ve které Hajíček opěvuje šedesátá léta. Současné životy shrnuje do hesel: "Únava, nuda, stres". Ač působí až kverulantsky, má bohužel v lecčem pravdu.
To, co dělá novinku skvělou, je ovšem především hudba. Krucipüsk v tomto ohledu působí jako polití živou vodou. Nahrávka nemá téměř žádná slabá místa a naopak předkládá velmi silné skladby. Překvapující je až metalová "Buď zdráv" s drtivým groovem a výbušným refrénem. Skvělá je i desert-rocková kytara v úvodu pecky "Howg".
Smysl pro humor v kombinaci s hutným stoner-rockem předkládají pánové v další skvělé písni "Love song". Zaujme i titulní "Sine Amore Nihil", pomalejší píseň s téměř hitovými ambicemi, která v mnohém připomene slavnou baladu "Láska je kurva".
Kdo nad Krucipüsk zlomil hůl, nechť jim dá znovu šanci. Od legendárního "Druida" je to nejsilnější kolekce, kterou natočili. Zvukově přitvrdili, jsou syrovější, dynamičtější a jejich písně opět umí pořádně nakopnout. Tohle se těmhle lesapánům ze severu po čertech povedlo.
Komentáře