Kode9 - Nothing

Kode 9 zůstává mistrem detailu a okamžiku, svou hudbu utáhne klidně jen několika jednoduchými linkami. Ty umí proplétat – nebo naopak nechat od sebe odrážet – natolik promyšleně, že výsledek bývá mohutný a dokonalý. Jak je u britského producenta zvykem, také třetí album Nothing nemálo ovládají temné barvy. Tentokrát ale nehrají prim, a to zvykem není. Nálady a emoce se tu mění až nebývale lehce, a to i v rámci jediného tracku. Lehce schizoidní atmosféra, kyselinově jazzové piano a rozpustilé pusinkující samply k tomu? Není problém. Jinde je zase slyšet očekávaný starý dobrý britský dubstep, stejně jako taneční garáž, grime nebo elektro klick-klack zvuky a samply. To vše dělá z Nothing zatím nejbarevnější album, které Kode 9 nahrál. Přitom je to možná paradox. Celkem třináct skladeb se totiž poprvé v jeho historii ukazuje nahých, jen ve své instrumentální podobě. Britský elektronický guru se tentokrát musel obejít bez charismatického hlasu loni zesnulého básníka zvaného The Spaceape, který svým vokálem předchozí dvě desky doprovázel i táhl zároveň. Steve Goodman, jak zní občanské jméno Kode 9, je jednou z nejdůležitějším postav soudobé experimentální elektronické scény. Není ale jen producentem a DJem, ale i hudebním teoretikem a hlavně majitelem novátorského labelu Hyperdub, z něhož mimo jiné vyrůstaly první větve původního britského dubstepu a dodnes se tam daří experimentům a novátorským přístupům. Leckdo čekal, že novinka Nothing bude patřit k deskám, na které se po letech vzpomíná jako na novátorské a revoluční. Kode 9 ale spíše jen sklízí (nejen) to, co zasel svou vlastní tvorbou a vydavatelskou činností. S pokorou mistra dává prostor i dalším vlivům, které se na současné klubové scéně objevují. Z Nothing je tak slyšet především touha udělat dobré a současně znějící experimentální klubové album. A to se mu povedlo.

Recenze vyšla v časopise Full Moon #55.