Kensington - Time

A jsou tady zas. Kdo čte musicserver pravidelně, ví, proč je máme rádi a co je na nich nejen ze skladatelského hlediska tak skvělého. To stále platí. Kdo ne, může si kliknout na jejich jméno a pročíst si starší články. Ve zkratce - představte si, že by některá z našich extrémně populárních kapel, u nichž většina obyvatel zná jména všech členů, tzn. třeba Lucie, Kabát nebo Kryštof, a pro kterou není problém vyprodat O2 arenu, náhle začala jezdit po světě. A tam zaplňovala středně velké kluby typu Roxy, hrála na velkých festivalových pódiích a obecně se stávala globálně úspěšnou. Tak nějak takto, jen ještě v extrémnějším měřítku, teď fungují Kensington. Největší tamní halu, Ziggo Dome v Amsterdamu, rok co rok vyprodávají třeba i tři dny po sobě. A protože už ví, jak nahrávat a předvádět muziku naživo tak, aby fungovala i na stadionech, tak se postupně k těm velkým sálům dostávají i v Evropě.

Po vydání minulé kolekce se u nás nizozemské kvarteto předvedlo nejprve v Lucerna Music Baru a následně získalo tucty nových fanoušků svým strhujícím vystoupením na Colours Of Ostrava 2018.

A ještě než odstartujeme smršť nadšených poznatků z aktuální sbírky "Time", je třeba seznámit vás s tím, co se v životě Kensington nedávno událo. V roce 2015 totiž frontman Eloi Youssef zjistil, že jeho ,tou dobou už bývalá, přítelkyně je těhotná. A ačkoliv to tehdy ještě nepřiznal, řada textů na minulé studiovce "Control" byla ovlivněná zjištěním, že život mu jde směrem, který nemá pod kontrolou. Proto ten název songu i alba.

Dcerka Sophia už je tedy pár let na světě, zpěvák přehodnotil svůj život a chce ubrat na nekonečných turné, které jim každý rok přihrávají větší a větší sály po celém světě. Zároveň to ale znamená, že se stále stýká se svou ex-přítelkyní a tento nezdravý vztah ovlivňuje i jeho tvorbu.

Novinka "Time" tak obsahuje hned trojici skladeb, které z různých uhlů pojednávají o tom samém. Tedy snaze uniknout z toxického mezilidského soužití, které není dobré ani pro jednoho. Konkrétně toto téma naleznete v sonzích "Bats", "Island" a "What Lies Ahead". Zatímco v tom prvním, jehož název nic neznamená a je to pouze pozůstatek původního pracovního titulu, zpívá Eloi o obrovské emoční zátěži, kterou si oba partneři ztěžují život, aniž by si umožnili dále růst, Island je už vyloženě volání o pomoc. "Stavíš si kolem sebe zeď, snažíš se sám izolovat a pořád si říkáš: 'Jakou roli vlastně v tomhle vztahu mám?'" "What Lies Ahead" už pak na situaci hledí smířlivěji, je to píseň o dceři, její budoucnosti a o tom, jak jí být dobrým rodičem.

Okrajově se toho komplikovaného vztahu dotýká i "Insane", ta má ale ještě jednu rovinu. Je o nezodpovědném chování našich lídrů, konkrétně zejména Donalda Trumpa. Sociální a enviromentální témata v hudbě Kensington nebývala zvykem, ostatně sami přiznali, že nejprve skládají muziku, aby měli čím oslovit a pak teprve texty. Za nimi donedávna stálo jen pravidlo "hlavně ať nejsou vyloženě příšerné". Co si v nich ale kdo najde, nechávala kapela víceméně k volné interpretaci.

Pro novinku ale platí, že každý song je o něčem. V apelování na životní prostředí pokračuje na dvě části rozdělená píseň "Chronos". U ní vznikla nejprve její druhá část, pak ale skupina přidala i pianový úvod, aby tím předělem mezi nimi posluchače probrala. Je to jako rána baseballkou a formace má podobné melodické breaky ráda. Kdykoliv nečekaným zvratem v hudbě dokáže posluchače překvapit, bere to jako úspěch a i za to jí náleží plusové body.

Podobně překvapivé změny naleznete v "Perfect Family Day", písni, kterou Eloi s kytaristou Casperem Starreveldem napsali už před lety a už léta ji hrají na koncertech. Poprvé ji ale nahráli ve studiu až nyní, protože jim do konceptu alba zapadla. Zmínit je třeba také "Ten Times The Weight", bolestnou baladu, kterou zpěvák napsal, když se dozvěděl o sebevraždě Chrise Cornella. "Taky moc dobře vím, co je to deprese, ale při psaní jsem se snažil jít ještě hlouběji do nitra a zkusit pochopit, co člověka vede k tomu, že si ten život nakonec vezme."

Kytarista Casper, který mimochodem zrovna 30. listopadu oslavil třiatřicáté narozeniny, pro novou desku napsal "Part Of Me", která je o pochybách, kdy si rekapitulujeme svůj život a přemýšlíme, kam dál, ale i o přátelství. Hlavně je ale potřeba říct, že napsal také "Uncharted". Tu největší bombu, jakou na celé desce najdete.

Album je venku ani ne měsíc a už teď je "Uncharted" obrovský hit. Zatímco "Bats" i "What Lies Ahead" nepatří z hudebního hlediska k nejvýraznějším singlům formace, tak právě tato těžkotonážní balada okamžitě zafungovala. Miluje ji kapela a jak ukázala nedávná anketa na jejich Facebooku, tak i fanoušci. Je také aktuálně nejpřehrávanější písní skupiny na Spotify.

Skladba je podle frontmana o tom, jaké to je, dostat se do naprosto neprozkoumané situace, v níž jste nikdy dřív nebyli a nutnosti rozhodnout s v okamžiku, jak dál. Její autor ale dodal, že je především o ztrátě. Jeho kamarád totiž během tragické nehody přišel o mladšího bratra a Casper ji napsal, aby jeho trápení ulevil. Je to také píseň, na kterou je on sám z celé dosavadní diskografie nejpyšnější. A není se čemu divit. Něco takového bude na stadionu v Amsterdamu vytrhávat lidem slzy z očí.

Závěrečná "No Me" nás vrací do komplikovaného vztahu a je o tom, že se utéct nakonec podaří. Svoboda a naděje. Perfektní tečka ve Vancouveru nahrávané desky.

P. S.: Pokud se nic nepokazí, tak si tady za pár dní budete moct přečíst, jak to v tom Amsterdamu vypadalo. Teď už je zase vyprodáno, můžete už ale kupovat lístky na už oznamené koncerty v Ziggo Domeu na prosinec 2020. Nebo si na ně ještě předtím zajít do pražského klubu Roxy, zahrají tam už 26. března.