Kadavar - Berlin

Kadavar udělali dnešní generaci jednu zásadní službu. Díky nim můžeme i my zakusit pocit otců celého světa na koncertech Black Sabbath nebo Judas Priest v době jejich největší slávy. Chcete zažít metal jako v sedmdesátkách a házet kšticí tak moc, že ráno nepohnete krkem? Jděte na Kadavar. Průlom do heavyrockové špičky zaznamenali hned povedeným debutem Abra Kadavar z roku 2013. Kapela se členy z obou částí kdysi rozděleného Německa tak zažívala úspěch, o jakém zpěvák Christoph „Lupus“ Lindemann ve svém pokoji ve vesnici u hranic se Západním Německem vždy sníval, zatímco jeho spoluhráči Tiger a Mammoth (na novince ho nahradil baskytarista Dragon) biflovali nazpaměť desky The Rolling Stones a The Beatles. Dohromady se dali právě v Berlíně. Abra Kadavar bylo koktejlem kytarové syrovosti a psychedelie sedmdesátých let s naprosto nekompromisním garážovým zvukem a zpěvem jako z hlasivek samotného Ozzyho Osbourna. Album přesto překypovalo čerstvostí a hlavně nápady, které Kadavar odlišovaly od zbytku scény. Fungovalo jako stroj času tak přesný, že by jen málokdo uhodl rok jeho vydání. Berlin by s přihlédnutím k minulosti kapely mohl být nahrávkou přinejmenším oslavnou - nebýt Berlína, nejsou ani Kadavar. Úvodní Lord of the Sky desku skutečně otevírá ve stylu velké párty, nekompromisní metalový riff a Lupusův neurvalý zpěv ženou skladbu jako nezastavitelnou střelu. Po prvotním nástřelu energie značky Kadavar si však nelze nevšimnout, že typický neobroušený psychedelický zvuk je pryč. Berlin zní nepříjemně mdle a jemně, syrovost řezající do uší zůstala zapomenuta a zdá se, že zaklínadlo Abra Kadavar dodalo debutu zvláštní kouzlo, které druhé nahrávce chybí. Tenhle dojem se s albem bohužel táhne po celou stopáž. Písně jsou sice stále dravé a apokalyptický riff v Thousand Miles Away from Home, singl The Old Man nebo zeppelinovská Circles in My Mind naznačují, že Kadavar mají stále co říci. Uhlazený a nudný zvuk však celek stahuje do průměru a rozhodně nevypovídá nic o tom, že by Kadavar měli sedět na trůnu vládců současné vlny garážového metalu. Nejlépe tak paradoxně vyznívá závěrečný bonus Reich der Traume, cover ikonické zpěvačky Nico, evokující dobovou atmosféru německé metropole, a to pro Kadavar nevyznívá příliš lichotivě. Kadavar zní jako punkeři, které soused pod pohrůžkou, že zavolá policii, donutil dodržovat noční klid. Kdyby mi tohle někdo řekl přede dvěma lety, nevěřil bych. Realita je nicméně taková, že spojení Kadavar a nuda do sebe na druhém albu zapadají jako cihly bývalé berlínské zdi. Doufejme, že ho čeká stejný osud.

Recenze vyšla v časopise Full Moon #54.