John Butler si již od začátku kolem sebe postavil trio, které se během let neustále měnilo. Až sestava z roku 2013 s Grantem Gerathym za bicími a Byronem Luitersem s baskytarou se ustálila a dosáhla již druhého studiového alba. To podle prvních informací slibovalo několik nových vychytávek v tvorbě australského umělce. Víceméně se však jedná o následovníka proudu, který udala předchozí deska "Flesh & Blood".
Hned od prvních tónů "Tahitian Blue" je jednoduché rozeznat Butlerovu hru. Skladba se nese na roots-rockových vlnách, pro trio tolik typických, potěší ale především jakýmsi povznášejícím a optimistickým vyzněním - je velmi jednoduché si u ní představovat prosluněné pláže s výhledem na nekonečno oceánu. Následující bluesová "Wade In The Water" se vyznačuje především výrazně špinavým kytarovým podkresem, který zdobí celou délku. Podařil se i pokus jménem "Just Call", kde se do jednoduché country oddechovky vmísily elektronické beaty. Ještě vydařenější je "Brown Eyed Bird", zakládající si na dvou velmi podobných ingrediencích, "Tell Me Why" naopak potěší především milovníky starších kusů.
Celá deska je především osobní zpovědí. Butler se textově zaměřuje hlavně na sebe, své úzkosti, frustraci, tyto černé stránky ovšem dorovnává těmi světlými jako rodina a láska. Tam právě směřuje v titulní skladbě "Home". Popisuje zde všechnu tu prázdnotu a osamělost, která se perfektně odrazila i v jeho hlase, umocněném navíc i... číst dále
John Butler si již od začátku kolem sebe postavil trio, které se během let neustále měnilo. Až sestava z roku 2013 s Grantem Gerathym za bicími a Byronem Luitersem s baskytarou se ustálila a dosáhla již druhého studiového alba. To podle prvních informací slibovalo několik nových vychytávek v tvorbě australského umělce. Víceméně se však jedná o následovníka proudu, který udala předchozí deska "Flesh & Blood".
Hned od prvních tónů "Tahitian Blue" je jednoduché rozeznat Butlerovu hru. Skladba se nese na roots-rockových vlnách, pro trio tolik typických, potěší ale především jakýmsi povznášejícím a optimistickým vyzněním - je velmi jednoduché si u ní představovat prosluněné pláže s výhledem na nekonečno oceánu. Následující bluesová "Wade In The Water" se vyznačuje především výrazně špinavým kytarovým podkresem, který zdobí celou délku. Podařil se i pokus jménem "Just Call", kde se do jednoduché country oddechovky vmísily elektronické beaty. Ještě vydařenější je "Brown Eyed Bird", zakládající si na dvou velmi podobných ingrediencích, "Tell Me Why" naopak potěší především milovníky starších kusů.
Celá deska je především osobní zpovědí. Butler se textově zaměřuje hlavně na sebe, své úzkosti, frustraci, tyto černé stránky ovšem dorovnává těmi světlými jako rodina a láska. Tam právě směřuje v titulní skladbě "Home". Popisuje zde všechnu tu prázdnotu a osamělost, která se perfektně odrazila i v jeho hlase, umocněném navíc i hypnotickým těžkopádným beatem. Naléhavost přináší také "Running Away" s moderním feelingem, atypickým pro nahrávky tria. Butler zde skvěle zachytil, jak náročná dokáže být samota během turné a touha vrátit se zpět domů k rodině. K highlightům alba patří taktéž "Coffee, Methadone & Cigarettes". Jedna z nejpomalejších a zároveň nejhezčích věcí celé desky se dějem vrací k Johnovu otci, pro něhož jsou kafe, cigareta a tabletka na bolest typickou snídaní.
"Home" má hned několik problémů, kvůli kterým se nejspíš neudrží moc dlouho na očích. Jedním z nich bude například stopáž, která u dvanácti skladeb míří až k hodině. Pro starší fandy bude problém i méně bluesových a více folk popových vyhrávek, které také celé album uzavírají. John Butler Trio si však drží stále velkou kvalitu. Jejich zaujatost pro hudbu, muzikantský talent a experimentování je vždy radost vyhledat. Doufejme, že do ČR dorazí i nově jako koncertní pětice, jelikož jejich největší síla stejně tkví v živých vystoupeních.
Komentáře