J Dilla - Donuts
Tracklist
- "Donuts (Outro)" – 0:11
- "Workinonit" – 2:57
- "Waves" – 1:38
- "Light My Fire" – 0:35
- "The New" – 0:49
- "Stop" – 1:39
- "People" – 1:24
- "The Diff'rence" – 1:52
- "Mash" – 1:31
- "Time: The Donut of the Heart" – 1:38
- "Glazed" – 1:21
- "Airworks" – 1:44
- "Lightworks" – 1:55
- "Stepson of the Clapper" – 1:01
- "The Twister (Huh, What)" – 1:16
- "One Eleven" – 1:11
- "Two Can Win" – 1:47
- "Don't Cry" – 1:59
- "Anti-American Graffiti" – 1:53
- "Geek Down" – 1:19
- "Thunder" – 0:54
- "Gobstopper" – 1:05
- "One for Ghost" – 1:18
- "Dilla Says Go" – 1:16
- "Walkinonit" – 1:15
- "The Factory" – 1:23
- "U-Love" – 1:00
- "Hi." – 1:16
- "Bye." – 1:27
- "Last Donut of the Night" – 1:39
- "Welcome to the Show" – 1:12
Průměr hodnocení
Poslední hodnocení
řadové album
2006
další alba
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
25.08.2015 - 9:31 | Night_Sunrise
Lidé, kterým se toto líbí
Jestli existuje deska, kterou můžu poslouchat pořád dokola, jsou to Donuts, Dillovo "labutí" album, jež se stalo jakousi biblí všech beatmakers. J Dilla ho mixoval na nemocničním lůžku, kam ho upoutala kombinace vzácné poruchy srážlivosti krve a lupus.
Tracky se na Donuts (na první poslech nahodile) vlévají jeden do druhého a tvoří barevnou mozaiku plnou sladkých i hořkých zákusků. Kromě jedné vyjímky tu žádný beat nepřesáhne 2 minuty, takže máme možnost okusit různorodé emoce na poměrně krátké ploše. Například nejagresivnější skladbu alba Glazed se zuřivými výštěky lesního rohu, střídá zasněná Airworks a po chvíli už se hlásí o slovo rozjetý, bublající banger Lightworks.
I přes rozmanitost jednotlivých skladeb se ale albem táhne pochmurná linka. Najdeme tu jak nápadné, tak skryté odkazy na Dillovu blížící se smrt. Jde třeba o samply, které v kontextu Dillovy smrti získávají úplně jiný rozměr (Jadakissovo "It's that real" zní jako "Is death real?"; heartbreak song “You’re Gonna Need Me” od Dionne Warwick, atd.) nebo třeba počet tracků na albu (31 – Dilla odešel 3 dny po svých 32. narozeninách, ale myslel si, že se jich už nedožije).
Donuts jsou ale především neskutečně zábavným albem a všechny tyhle odkazy se s každým dalším poslechem postupně vynořují. A to je pro mě ten důvod, proč můžu Donuts poslouchat pořád dokola.