V souvislosti s novinkou Incubus žehrá mnoho lidí na nedostatek energie a intenzity, já osobně ale v nových písních nacházím tolik momentů pozitivní energie, že ani otupením ostrosti kytar a utlumením dávné tvrdosti pro mě tato skupina neztratila nic z vášně a spontánnosti.
Je potřeba si uvědomit, že časy dospívajících divokých kluků, kteří se surfovým prknem v podpaží míří střemhlav do rozbouřených vln, po večerech si užívají nekonečných párty a o víkendech řádí s kytarami pod vlivem raných Red Hot Chili Peppers, jsou nenávratně pryč. Prkna sice na zeď jako vzpomínku na mládí nepověsili, ale jak se z divokých mejdanů staly relativně poklidné večery, tak se i z víkendových omílání tvrdých riffů staly pohodové seance, kdy vyhrává muzikantská zkušenost a uvolněná přátelská atmosféra.
Incubus se s postupujícím věkem vypořádali po svém, nahráli nekonfliktní rockové album, které nemá daleko k náladám veselým, jemně nostalgickým a chvílemi i chmurně baladickým. Z umírněné rockové směsi „If Not Now, When?“ lze cítit nadhled, sem tam se ale objeví i říznější okamžiky, jako v případě songu „Switch Blade“, kterým zlehka vzpomínají na minulost. Kapela se nestylizuje do role rockových romantiků; muzikanti v posledních letech berou věci tak, jak jsou, a nápady tak, jak jim spontánně přijdou pod ruku.
Skladatelská touha si je tentokrát našla v relaxačním rozpoložení, ale o kanapi, bačkorách na nohou a novinách přes břicho nemůže... číst dále
V souvislosti s novinkou Incubus žehrá mnoho lidí na nedostatek energie a intenzity, já osobně ale v nových písních nacházím tolik momentů pozitivní energie, že ani otupením ostrosti kytar a utlumením dávné tvrdosti pro mě tato skupina neztratila nic z vášně a spontánnosti.
Je potřeba si uvědomit, že časy dospívajících divokých kluků, kteří se surfovým prknem v podpaží míří střemhlav do rozbouřených vln, po večerech si užívají nekonečných párty a o víkendech řádí s kytarami pod vlivem raných Red Hot Chili Peppers, jsou nenávratně pryč. Prkna sice na zeď jako vzpomínku na mládí nepověsili, ale jak se z divokých mejdanů staly relativně poklidné večery, tak se i z víkendových omílání tvrdých riffů staly pohodové seance, kdy vyhrává muzikantská zkušenost a uvolněná přátelská atmosféra.
Incubus se s postupujícím věkem vypořádali po svém, nahráli nekonfliktní rockové album, které nemá daleko k náladám veselým, jemně nostalgickým a chvílemi i chmurně baladickým. Z umírněné rockové směsi „If Not Now, When?“ lze cítit nadhled, sem tam se ale objeví i říznější okamžiky, jako v případě songu „Switch Blade“, kterým zlehka vzpomínají na minulost. Kapela se nestylizuje do role rockových romantiků; muzikanti v posledních letech berou věci tak, jak jsou, a nápady tak, jak jim spontánně přijdou pod ruku.
Skladatelská touha si je tentokrát našla v relaxačním rozpoložení, ale o kanapi, bačkorách na nohou a novinách přes břicho nemůže být prozatím zdaleka řeč. Hlasem nepřeslechnutelný a pro dívky nepřehlédnutelný zpěvák Brandon Boyd a jeho družina nahráli hudbu bez zbytečných příkras, ale s o to větším citem pro nálady a hřejivou melodiku. A právě v tom vidím hlavní pozitivum.
Incubus totiž, a není o tom sebemenších pochyb, melodicky rozjímat umí. Pokud si za sebou pustíte deset let starou desku „Morning View“ a po ní novinku „If Not Now, When?“, samozřejmě vás překvapí rozdíly v dynamice, ale nikoliv chytlavé okamžiky, které jsou právě od té doby v jejich muzice zásadní, a skupina je teď pouze definitivně rozvinula do všech písní.
Nikde není psáno, že jim tento způsob skládání vydrží navěky, třeba se jim jednou opět zasteskne po časech, kdy si jen tak odskočili od surfování do zkušebny a jejich snem bylo stát se známou tvrdou rockovou partou. Za sebe ale mohu říct, že mně se jejich současná hudební poloha upřímně líbí a nemám s ní sebemenší problém.
recenzi poskytnul hudební server Aardvark
Komentáře