Změny vždy přinášejí velké vášně, což platí i v hudební branži. Umělci se snaží vždy nějakým způsobem vyvíjet. Ti, kdo začali veselými popovými popěvky, se po letech snaží ukázat svá temná a nešťastná já a značná část publika tomu tleská vestoje. Když dojde ale k opačné změně - tedy od debutových splínů k popovým melodiím - svět začíná krčit nos a v kuloárech poletují slovíčka sláva, peníze a komerce.
Hurts to slízli už na předchozí desce "Surrender". Ať už byly jejich cíle jakékoli, nikdy neztratili svoji tvář a ten, kdo pozorně naslouchal, byl odměněn vždy příjemným a vybroušeným synthpopem. Nové album "Desire" s klidem pokračuje v nakročené cestě, ale rádo se ohlíží zpět a pomrkává na své starší bratříčky. A zatímco předchozí nahrávka přece jen více sázela na singlové hity, novinka naopak drží velmi celistvě a sjednoceně.
Nové album, jak už název napovídá, je o touze. Texty se zabývají především hledáním sebe sama a své vlastní identity a také vztahem člověka k tomu druhému. Snažíme se dosáhnout vždy nějakých vytyčených cílů a někdy se daří, jindy padáme ke dnu. Témata pro duo nejsou ničím zvlášť novým. Hlavní devízou jsou nové zvuky a postupy, které Adam Anderson a Theo Hutchcraft využili. Písně doprovází různé skřípavé melodie, které zní, jako když vržete židlí o kachličky. Do popředí se dostává často i saxofon nebo trubka. Melodie jsou jednoduché, zato produkce vypiplaná do... číst dále
Změny vždy přinášejí velké vášně, což platí i v hudební branži. Umělci se snaží vždy nějakým způsobem vyvíjet. Ti, kdo začali veselými popovými popěvky, se po letech snaží ukázat svá temná a nešťastná já a značná část publika tomu tleská vestoje. Když dojde ale k opačné změně - tedy od debutových splínů k popovým melodiím - svět začíná krčit nos a v kuloárech poletují slovíčka sláva, peníze a komerce.
Hurts to slízli už na předchozí desce "Surrender". Ať už byly jejich cíle jakékoli, nikdy neztratili svoji tvář a ten, kdo pozorně naslouchal, byl odměněn vždy příjemným a vybroušeným synthpopem. Nové album "Desire" s klidem pokračuje v nakročené cestě, ale rádo se ohlíží zpět a pomrkává na své starší bratříčky. A zatímco předchozí nahrávka přece jen více sázela na singlové hity, novinka naopak drží velmi celistvě a sjednoceně.
Nové album, jak už název napovídá, je o touze. Texty se zabývají především hledáním sebe sama a své vlastní identity a také vztahem člověka k tomu druhému. Snažíme se dosáhnout vždy nějakých vytyčených cílů a někdy se daří, jindy padáme ke dnu. Témata pro duo nejsou ničím zvlášť novým. Hlavní devízou jsou nové zvuky a postupy, které Adam Anderson a Theo Hutchcraft využili. Písně doprovází různé skřípavé melodie, které zní, jako když vržete židlí o kachličky. Do popředí se dostává často i saxofon nebo trubka. Melodie jsou jednoduché, zato produkce vypiplaná do nejmenších detailů. Všechny skladby prolíná několik rovin a s opakovaným poslechem je stále co objevovat.
Pilotní singl "Beautiful Ones" je asi nejvýraznější písní, která jasně definuje jejich rukopis. Silné bubny, úderný refrén a oblíbené popěvky ooou ooou. Za téměř happinessovskou můžeme považovat "Something I Need to Know". Pokud jste čekali na návrat ke kořenům, tato píseň to splňuje do puntíku. Silný refrén s notnou dávkou patosu dává vzpomenout na píseň "Stay" nebo "Silver Lining". Pro ty, co si oblíbili předchozí desku "Surrender", má duo rovněž velké mrknutí ve skladbě "Spotlights". Ta je sestrou dřívější diskotékové hitovky "Lights". Dokonce i doprovodný videoklip v blikajícím klubu by perfektně sedl i k této retro sondě.
Mnohem zajímavější jsou ale výpravy do v pro ně dosud neprobádaných vod popu. Občas cesty došly ke Coldplay (singl "Ready to Go" nápadně připomíná jejich "Adventure of a Lifetime"), občas k Scissor Sisters (ve "Wait Up" se dočkáme falzetů a aranží připomínající debut této skupiny). Jsou to ale jen lehké analogie na tyto interprety, nejedná se o přímé vykrádačky. Zmiňované pazvuky nejlépe vyzní ve "Wherever You Go". Opět téměř rozpoznatelný houpavý refrén je doplněn těžko popsatelnou melodií. Někdo by mohl říct, že to zní, jako když taháte kočku za ocas, ale s absolutním hudebním sluchem. Populární tropico rytmy se zrcadlí v rovněž skvělé "Walk Away".
Hurts vždy hráli prim v pomalých a procítěných kouscích. Ty na albu "Desire" šly lehce do pozadí a nahradila je skvěle vyprodukovaná a téměř akustická "Chaperone", která si ale stále udržuje lehkou taneční linku. Závěrečná "Magnificent" pak předvádí přesně to, za co si britské elegány oblíbil celý svět. Dojemný klavír, naléhavý hlas Theo Hutchcrafta a vše je zakončeno monstrózním houslovým finále se sbory. Příjemné zakončení nutící si celý zážitek ihned pustit znovu.
Dívat se na "Desire" kritickým okem, které se dříve dojímalo u desky "Happiness", nemá cenu. Těžko od dvojice čekat, že se bude ještě někdy snažit přiblížit se tolik oblíbenému debutu. Rozhodně by si na sebe pletli příliš dlouhý bič a celá snaha by mohla skončit katastrofou. Proto je mnohem sympatičtější sledovat jejich cestu popovými melodiemi a produkcemi s občas lehkým ohlédnutím k předchozí tvorbě. Příliš mnoho patosu škodí a je lepší mířit i odlehčenější pěšinkou. Podle jejich vlastních slov se jedná o jejich nejlepší album. Taková tvrzení bývají často brána dost skepticky, ale je pěkné, že jsou pánové hrdí na svoje dítko, tak proč se z něj neradovat stejně jako oni.
Hurts, stejně jako už několikrát v minulosti, přijedou svou novou desku propagovat koncertně i do Česka. Tentokrát si na ně můžeme zajít ve sváteční den - 17. listopadu do Fora Karlín. Vstupenky pořídíte třeba zde.
Komentáře