Znáte ten stav, kdy jste plní pocitů, nevíte co s nimi, ale je vám jasné, že je za každou cenu potřebujete ze sebe dostat? A už je jedno, jestli jste právě po rozchodu s partnerem nebo po hádce s rodiči. Každý se s tím musí vypořádat sám, ale každý na to jde jinak. Cameron Smith, rodák z Kalifornie, svoje nejniternější emoce přetavuje do písňových textů projektu Hotel Books. Kurzíva v předchozí větě není náhodou. Smith je totiž více než zpěvák básník, který vypráví o svých vnitřních pocitech a prožitcích. S určitou nadsázkou tady hraje hudba spíše druhořadou roli.
Když před lety začínal, obrážel kluby jen se svým kamarádem Matthew Walkerem, který ho při recitování textů doprovázel na kytaru. Teprve postupem času se Smith obklopil dalšími muzikanty a dal do kupy hudební těleso. Mimochodem, Hotel Books se za plnohodnotnou kapelu nikdy nepovažovali. Sám Smith o nich mluví jako o uměleckém kolektivu. Ať je to, jak chce, společně za pět let stačili vydat řadu nahrávek, včetně dvou řadových alb a odehrát bezpočet koncertních šňůr napříč kontinenty.
Camerona si klidně můžeme představit jako školního outsidera s deníkem v ruce topícího se ve vlastních černých myšlenkách. Stránky sešitu plní ne zrovna veselými postřehy a dojmy, jaké dobře zná asi každý, kdo před několika lety překonal pubertu a teď se snaží v životě zorientovat. Pochopitelně valnou část jeho mysli zabírají vztahy, lásky bývalé, současné a následné deprese,... číst dále
Znáte ten stav, kdy jste plní pocitů, nevíte co s nimi, ale je vám jasné, že je za každou cenu potřebujete ze sebe dostat? A už je jedno, jestli jste právě po rozchodu s partnerem nebo po hádce s rodiči. Každý se s tím musí vypořádat sám, ale každý na to jde jinak. Cameron Smith, rodák z Kalifornie, svoje nejniternější emoce přetavuje do písňových textů projektu Hotel Books. Kurzíva v předchozí větě není náhodou. Smith je totiž více než zpěvák básník, který vypráví o svých vnitřních pocitech a prožitcích. S určitou nadsázkou tady hraje hudba spíše druhořadou roli.
Když před lety začínal, obrážel kluby jen se svým kamarádem Matthew Walkerem, který ho při recitování textů doprovázel na kytaru. Teprve postupem času se Smith obklopil dalšími muzikanty a dal do kupy hudební těleso. Mimochodem, Hotel Books se za plnohodnotnou kapelu nikdy nepovažovali. Sám Smith o nich mluví jako o uměleckém kolektivu. Ať je to, jak chce, společně za pět let stačili vydat řadu nahrávek, včetně dvou řadových alb a odehrát bezpočet koncertních šňůr napříč kontinenty.
Camerona si klidně můžeme představit jako školního outsidera s deníkem v ruce topícího se ve vlastních černých myšlenkách. Stránky sešitu plní ne zrovna veselými postřehy a dojmy, jaké dobře zná asi každý, kdo před několika lety překonal pubertu a teď se snaží v životě zorientovat. Pochopitelně valnou část jeho mysli zabírají vztahy, lásky bývalé, současné a následné deprese, které z nich čas od času vyplynou.
I když mají Hotel Books hudebně asi nejblíže k melo hardcore, je jasné, že ne každému fanouškovi tvrdých kytar bude jejich hudba zrovna po chuti. Muzikanti totiž nepovažují za nutné dodržovat klasické písňové formy, hlavní roli tady hraje Cameronovo místy monotónní vyprávění střídané vypjatým emotivním řevem. V těch chvílích se přidává i burácení kytar. Znamenitě funguje například úvodní skladba "Every Day, The Same" nebo věc s názvem "I Think You See Where This Is Headed" s vícehlasými zpěvnými refrény.
Hotel Books dělají muziku hlavně pro později narozené publikum. Všechno, o čem Smith a spol. vypráví, máme my starší již odžité. Záleží tak na nás, s jakým a zda vůbec nějakým pochopením k téhle emocemi napěchované muzice přistoupíme. Jisté je jedno, Cameron Smith je kluk, který svým vrstevníkům má co říct a který do toho, co dělá, dává všechno - srdce i duši.
Komentáře