Alison Goldfrapp a Will Gregory již několikrát dokázali, že jim není cizí přijít s něčím novým, s nečekaným posunem do neprobádaných vod. Po minulém a hodně zasněném muchlování se s akustikou na "Seventh Tree" se tentokrát kormidlo stáčí kamsi nazpátek k "Black Cherry" a "Supernature". Pokud na těchto albech drobet předběhli dobu a mnoha lidem pořádně pomotali hlavu, tak s "Head First" odpověděli současnému pobláznění retro synthipopem. Znovu tu ožívá nadšení z melodických sfér Giorgia Morodera a jeho nadčasová spolupráce s Philipem Oakeyem (z The Human League) pro film "Electric Dreams" (obsahující hit "Together In Electric Dreams"). Ale to není vše...
Bizarní svět a vlastní sny Alison se totiž zcela atypicky vymalovaly do hodně pozitivních nálad. Goldfrapp tu ujíždějí na "Jump" Van Halen ("Rocket" vlastní jasně okoukané klávesové rejstříky), pečlivě malují med okolo rtů po vzoru Abby v titulní "Head First" (radostným optimismem přímo přehuštěná skladba). Jediným vybočením a kontrastem je pak depka "Hunt" (s čítankovou pomstou ex-příteli po jeho odchodu). Taky si nevěřícně mnete oči jako právě zaskočená Alenka v říši divů? Asi nebudete sami, které takový měkoučký útok plyšových králíčků (jasně že v růžových oblečcích!) zasype a porazí na lopatky.
Ono se tedy na první pohled může zdát, že se vlastně nic nezměnilo a nepolapitelnost Alison Goldfrapp stále nezná mezí, vždy něčím překvapí. Jedna vlastní meta však doznala... číst dále
Alison Goldfrapp a Will Gregory již několikrát dokázali, že jim není cizí přijít s něčím novým, s nečekaným posunem do neprobádaných vod. Po minulém a hodně zasněném muchlování se s akustikou na "Seventh Tree" se tentokrát kormidlo stáčí kamsi nazpátek k "Black Cherry" a "Supernature". Pokud na těchto albech drobet předběhli dobu a mnoha lidem pořádně pomotali hlavu, tak s "Head First" odpověděli současnému pobláznění retro synthipopem. Znovu tu ožívá nadšení z melodických sfér Giorgia Morodera a jeho nadčasová spolupráce s Philipem Oakeyem (z The Human League) pro film "Electric Dreams" (obsahující hit "Together In Electric Dreams"). Ale to není vše...
Bizarní svět a vlastní sny Alison se totiž zcela atypicky vymalovaly do hodně pozitivních nálad. Goldfrapp tu ujíždějí na "Jump" Van Halen ("Rocket" vlastní jasně okoukané klávesové rejstříky), pečlivě malují med okolo rtů po vzoru Abby v titulní "Head First" (radostným optimismem přímo přehuštěná skladba). Jediným vybočením a kontrastem je pak depka "Hunt" (s čítankovou pomstou ex-příteli po jeho odchodu). Taky si nevěřícně mnete oči jako právě zaskočená Alenka v říši divů? Asi nebudete sami, které takový měkoučký útok plyšových králíčků (jasně že v růžových oblečcích!) zasype a porazí na lopatky.
Ono se tedy na první pohled může zdát, že se vlastně nic nezměnilo a nepolapitelnost Alison Goldfrapp stále nezná mezí, vždy něčím překvapí. Jedna vlastní meta však doznala trhlin: pryč je jistota dokonalosti, vyrovnanosti a originality. Goldfrapp zabředli a padli do mokřin blouznění a tápání. "Shiny And Warm" je ještě více ulítnutá a zdrogovaná variace na "Satin Chic" ze "Supernature", "I Wanna Life" je již pouhým parafrázování nadupaného začátku (v duchu "Xanadu" Olivie Newton-John) a ani hlasová gymnastika ve "Voicething" už nefunguje jako dřív.
Goldfrapp se začlenili do rozsáhlého pelotonu, v kterém urvat větší pozornost bude složitý úkol. "Head First" nabízí jasně čitelné hitovky, ale i rozpaky a koncovku ponořenou v nejistotu. Je to nejenom balanc mezi snem a pseudorealitou zalitou do růžové barvy, ale i na pomezí známek šest a sedm - pro skalní fanoušky to možná bude dokonce znamenat nejhorší počin dvojice.
31.03.2013 - 23:09 | strom-z
nejvíc kritizovaný goldrappí album, ale po mnoha posleších a jako celkem velkej popovej fanda nemohu souhlasit :)
je to prostě ultra-retro jízda, co je ale důležitý - Goldfrapp prostě uměj a v rámci těch na první poslech někdy hodně šablonovitejch songů stejně vyváděj drobný zajímavý kousky a ten retro žánr vlastně malinko posouvaj
nejhitovější Rocket je vlastně song, kterej mě kvůli tý přímočarosti dlouhodobě omrzel asi nejvíc (ovšem falický video s pastelovou osmdesátkovou bouřkou nemá chybu), jinak ale na albu nepřeskakuju. Believer je neodolatelně taneční, Alive má supr synťáky (a opět famózní video), Dreaming krásný elektronický plochy. v titulní a abbovský Head First září refrén, Hunt a nejvíc retro-jízda (a můj oblíbenej not-guilty-at-all pleasure) I Wanna Life maj luxusní éteričtější části; Shiny and Warm ohromně návykovej pulzujííc synth. Voicething supr minimalistická perla na závěr.
Goldfrapp sami tohle album nemusej i protože kvůli sporům s labelem bylo uspěchaný - ale za mě to (navzdory prvním dojmům) vůbec neni nepovedená deska, naopak. naopak se dá říct, že trošku předběhli dobu - na konci dekády se retro (Weeknd, Dua Lipa..) rozjelo v popu naplno a Head First je i v rámci týhle vlny pořád velmi povedenej projekt (mnohdy i originálnější než tyhle novější desky)
fave tracks: prakticky všechny :) ale I Wanna Life je aktuálně i kvůli tomu famóznímu závěru na špici a Shiny and Warm do sluchátek mě spolehlivě rozvibruje