Jejich debut Zaba z roku 2014 patřil k tomu nejsvěžejšímu, co nám britská kytarová scéna v této dekádě nabídla. Od oposlouchaného ostrovního indie rocku se zde totiž Glass Animals odrazili k nápadité artpopové fúzi s rytmikou nového R&B a pobublávajícími hiphopovými beaty. Deska byla navíc zabalena do psychedelického pralesního motivu a během jejího poslechu jste měli pocit, že právě objevujete barvitý abstraktní svět. Ten se každou chvíli měnil, když ze zvukové krajiny neustále vycházely nové hravé nápady, které na sebe až neuvěřitelně plasticky navazovaly.
Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat a ze statisíce přehrání se najednou staly miliony. Nejspíš i díky tomu je pokračování vcelku nenápadného debutu o dost ambicióznější a hlavně přímočařejší. Melodické mezihry se neskrývají mezi řádky, ale razí si přímou cestu. Opět narazíme i na nespočet nápadů, které se nepřekřikují, ale kompaktně stojí vedle sebe. Tam, kde kdysi sedělo přirovnání k Alt-J nebo Wild Beasts, se dnes spíše hodí srovnání se Son Lux. Spojuje je inovativní přístup k popu, díky čemuž nezní vyprázdněně ani zaměnitelně. Už tak rozmanité spektrum je navíc obohacené o vokály zpěváka Davea Bayleyho. Tomu nedělá problém přecházet z rapových slok do chytlavých refrénů, které jsou často obohaceny o pronikavý falzet – jako třeba ve skladbě Pork Soda. V ní i mnohých jiných se mu daří kličkovat mezi epickými slokami a často až surreálně lyrickými... číst dále
Jejich debut Zaba z roku 2014 patřil k tomu nejsvěžejšímu, co nám britská kytarová scéna v této dekádě nabídla. Od oposlouchaného ostrovního indie rocku se zde totiž Glass Animals odrazili k nápadité artpopové fúzi s rytmikou nového R&B a pobublávajícími hiphopovými beaty. Deska byla navíc zabalena do psychedelického pralesního motivu a během jejího poslechu jste měli pocit, že právě objevujete barvitý abstraktní svět. Ten se každou chvíli měnil, když ze zvukové krajiny neustále vycházely nové hravé nápady, které na sebe až neuvěřitelně plasticky navazovaly.
Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat a ze statisíce přehrání se najednou staly miliony. Nejspíš i díky tomu je pokračování vcelku nenápadného debutu o dost ambicióznější a hlavně přímočařejší. Melodické mezihry se neskrývají mezi řádky, ale razí si přímou cestu. Opět narazíme i na nespočet nápadů, které se nepřekřikují, ale kompaktně stojí vedle sebe. Tam, kde kdysi sedělo přirovnání k Alt-J nebo Wild Beasts, se dnes spíše hodí srovnání se Son Lux. Spojuje je inovativní přístup k popu, díky čemuž nezní vyprázdněně ani zaměnitelně. Už tak rozmanité spektrum je navíc obohacené o vokály zpěváka Davea Bayleyho. Tomu nedělá problém přecházet z rapových slok do chytlavých refrénů, které jsou často obohaceny o pronikavý falzet – jako třeba ve skladbě Pork Soda. V ní i mnohých jiných se mu daří kličkovat mezi epickými slokami a často až surreálně lyrickými refrény, jež vykreslují pocity jednotlivých postav z volnější perspektivy („Pineapples are in my head, Got nobody ’cause I’m brain-dead“).
Motiv džungle se z té přírodní přenesl do lidské, plné propletených vztahů a vnitřní nevyrovnanosti. Postavy na přebalu vypadají jako karikatury, na nahrávce však každá dostane svoji píseň s příběhem. Úvodní Life Itself pojednává o přelomu dospělosti, kdy se představy potkávají s realitou a vy musíte žít ve sklepě u babičky. Ve skladbách Youth a Mama's Gun se z různých pohledů řeší vztah s matkou a v Pork Soda zase zkresleně vzpomíná, jaké to bylo být mladý, nic neřešit a jenom popíjet s přáteli limonády s tajně přilitým alkoholem.
Na desce je nejzábavnější, jak dokáže spojit rozmanité vyprávění s hudbou, která po celou dobu zrcadlí emoce postav, až vygraduje do melancholického finále Agnes. Po jejím poslechu budete mít stejný hořkosladký pocit, jako když zrovna dokoukáte sérii vašeho oblíbeného seriálu s otevřeným koncem a pokračováním v nedohlednu.
Recenze vyšla v časopise Full Moon #66.
Komentáře